RECENZE| Pláž v Chorvatsku

Název: Pláž v Chorvatsku
Autor: Julie Caplin
Počet stran: 360
Rok vydání: 2020
Nakladatelství: Cosmopolis

Většinu života se mě okolí ptá, proč tak ráda čtu. V tento zvláštní rok jsem konečně schopná jim pořádně ukázat, proč hltám příběhy cizích lidí - nemusím nikam a zažiji toho tolik! Navštívím cizí země, okusím věci, ke kterým bych nikdy nejspíš ani neměla příležitost, podívám se, jak žijí ostatní lidé. Přesně takové jsou knihy od Julie Caplin - vezme čtenáře do překrásného prostředí známého města, nebo v tomto případě státu. 

Kniha je balzámem na duši, v uších vám po celou dobu čtení budou znít vlny a skřehotání racků, v nose vás pošimrá vůně jídel typických pro středomoří. Hlavní hrdinka se ocitne na palubě jachty, kterou si pronajme parta zbohatlíků a plaví se podél chorvatského pobřeží. Navštívíme spolu s nimi stará chorvatská městečka, malebné zátoky, ochutnáme různá jídla typická pro tuto zemi a možná se i zvládneme zamilovat.

Pláž v Chorvatsku je typická letní oddechová literatura, u které sice možná od začátku budete vědět, jak všechno skončí, ale nebrání vám to v tom, abyste hltali jednu stránku za druhou. Příběh plynule utíká, dokáže přenést na čtenáře příjemnou letní atmosféru a romantická linka je ve výsledku velmi milá. 

Hlavní hrdinka je sympatická mladá žena, která má v hlavně srovnané veškeré priority a obzvlášť ve srovnání s hosty na palubě její charakter skutečně vyčnívá. Její skromnost je reálně zobrazena, zároveň ale není žádným zakřiknutým pískletem ani někým kdo si od ostatních nenechá poradit a pořád si stojí tvrdohlavě za svým názorem. Maddie má skvělý smysl pro humor, trousí cynické poznámky a nejednou mě při čtení její výměna názorů s Nickem rozesmála. 

Pokud hledáte ideální knihu na léto, ať už při čtení na pláži, nebo klidně doma na zahradě či v křesle, určitě mohu doporučit Pláž v Chorvatsku. Ačkoliv je děj lehce předvídatelný, dostane vás přímořská atmosféra, krásné chorvatské zátoky, středomořská kuchyně a příjemná romantická linka okořeněná smyslem pro humor.

RECENZE| Fotografie


Název: Fotografie
Autor: Debbie Rix
Počet stran: 464
Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Metafora


Příběh Rachael nás provede komunistickým Maďarskem v padesátých letech, přes uprchlický kemp v Rakousku, přes Londýn, New York a slunečnou Itálii. Kniha dává prostor také vyprávění její vnučky, Sophie, která žije v Londýně. Obě ženy mají v příběhu svou vlastní roli a nakonec se jejich vyprávění setká v podstatě ve stejném bodě, ačkoliv je rozděluje několik desítek let.

Ačkoliv by si čtenář mohl myslet, že se jedná o knihu, která bude typickým ženským čtením, možná až příliš sladká, nemůže být dále od pravdy. Obě ženy ve svých příbězích zažívají různá příkoří, čelí ztrátám a činí srdcervoucí rozhodnutí.

Tím, že je příběh zasazen do různých míst, rozdílných kultur, si čtenář skládá jakousi mozaiku tehdejší doby napříč kontinenty. Díky knize se čtenář dozví i mnohé ohledně mořského hedvábí, tzv. byssus. Také mě velmi zaujal archeologický výzkum na Sardinii, který vedl Rachaelin dědeček.

I když má kniha úctyhodný počet stránek, má určitě co nabídnout, ačkoliv děj může být občas předvídatelný. Většinou mě u podobných knih nejvíce láká a nejvíce baví časová linka z historie, ale Sophiina snaha o to stát se matkou mě zasáhla stejně, jako osud Rachael – možná i více. Její osud není lehký, mít takovou vášeň pro něco, čeho člověk nemůže dosáhnout a pořád se o to snaží, ať padá sebevíc, je bolestné sledovat. Každopádně musím Sophie pro její sílu a odhodlání obdivovat, po každém pádu vstane a ve svém odhodlání pokračuje.

Knihu bych určitě doporučila milovnicím románů, ve kterých se střídají dvě časové linky. Rozhodně se nejedná o úplně odpočinkový román, kde se neřeší vážná témata. Zařadila bych ho mezi takzvané inteligentní romány pro ženy. Jen bych možná nečetla anotaci, protože mi přijde, že prozrazuje zbytečně velkou část děje knihy.

Knihu můžete koupit zde
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Metafora.

Přečteno - podzim 2019

Jelikož je knížek hodně a některé mě zaujaly méně, nebo nemám co o nich říci, aby to vydalo na plnou recenzi, rozhodla jsem se vytvořit kategorii, kde budu pravidelně sdílet své dojmy z knih, které jsem za dané období přečetla.

Knížky vkládám v pořadí, v jakém jsem je přečetla, od nejdéle přečtených k těm nejnověji přečteným.

Komiks Ze života knihomolky je, jak už název vypovídá, stvořený pro všechny knihomoly. Je to dílko, které zhltnete za pár minut, ale příjemné černobílé obrázky rozehřejí knihomolská srdíčka a převedou vás do okamžiků pohody s knihou. Styl kreslení je jednodušší, ale výstižný, najde se zde každý milovník knih. Láká vás k zachumlání se do deky, uvaření si horkého čaje a ponoření se do stránek s nějakým novým příběhem. Většina stripů opravdu pobaví, několikrát jsem se přistihla, že knihu strkám pod nos manželovi, aby se pobavil taky. Určitě se připravte na to, že pro svoje okolí budete opravdu otravní po dobu čtení/prohlížení tohoto komiksu. Za mě opravdu perfektní knížečka do podzimních či zimních dnů.


Smrtící bílá byla naprosto jasná volba pro milovníka knih Roberta Galbraitha, jako jsem já. Kdo má tuto sérii rozečtenou, je jasné, že sáhne po dalším dílu. Kniha se čte jedním dechem, rozehrává se tu spousta témat, nakouknete do zákulisí britského parlamentu, kniha nastaví spoustu morálních dilemat, která nejsou ani zdaleka černobílá, zabývá se vydíráním, britskou společností a samozřejmě vraždami. Je tu spousta příběhových linií, která se sebou zdánlivě nesouvisí, ale ke konci se vše spojí dohromady a vytvoří jeden funkční celek. Sledujeme vývoj vztahu mezi Cormoranem a Robin, opět zde nechybí jemný humor, který Galbraith tolik umí. Ačkoliv je kniha pěkná bichlička, rozhodně doporučuji k přečtení, pokud máte již zdolané předchozí díly. Galbraith stvořil za mě nejlepší díl celé série s Cormoranem Strikem.


Český autor Jan Štifter stvořil dílko provázející nás třemi obdobími českých dějin, přes které se táhne neviditelná nitka a spojuje dohromady všechny hlavní hrdiny jednotlivých částí. Kniha se věnuje tématům, jako je druhá světová válka, odsun Němců z pohraničí, komunismu a nakonec současné době, ve které můžeme najít kritiku rasismu a předsudků české společnosti. Byla jsem překvapena, jak moc dobrá ta kniha je, moc jsem od ní nečekala a v podstatě ani z anotace nevěděla, do čeho jdu. Nejspíš je to tak ale nejlepší, protože postupně rozplétáte příběh, noříte se hlouběji a všechno vám dává větší a větší smysl. Pokud nemáte rádi knihy z druhé světové války, rozhodně se nejedná o žádné popisy koncentračních táborů, ale spíše o následky pro ty, kteří tu zůstali. Doporučuji k přečtení, výborné dílo, skvělý styl psaní a neobvyklý knižní hrdina.


Uloupený život se hodně těžko hodnotí, jelikož je to kniha psaná podle skutečnosti a autorkou, která nemohla dostudovat základní školu, jelikož ji v jejích 11 letech unesli. Je to kniha, která se vám vryje pod kůži a to hlavně v případě, pokud máte děti. Je neskutečné, co si musela Jaycee prožít a jakým stylem se se vším vypořádala. Jedná se o popis událostí a jejího života v zajetí, které trvalo neuvěřitelných 18 let, během kterých porodila a vychovávala dvě děti. Velmi silný příběh, při kterém si uvědomíte, že svoboda je něco, co spousta lidí bere naprosto automaticky a neváží si jí a měli bychom být vděční, že ji máme. Při této knize nelze hodnotit styl psaní, nebo příběh jako takový, jedná se o emotivní záležitost, kterou by si měl každý přečíst, aby si vážil svého života a dával pozor na sebe i své blízké.


  Kniha hřbitovní v komiksové úpravě je záležitost na pár hodin, výborná pro komiksové a fantasy nadšence. Knihy zpracovávalo několik umělců, každá kapitola má jiné umělecké zpracování. Za mě super, protože jsem mohla poznat více stylů, z nichž některé mi seděly méně, jiné více. Příběh jako takový je výborný, skvěle vykreslená atmosféra hřbitova, ponurost a temnota. Rozhodně skvělé čtení na podzimní dny, pokud nechcete trávit čas s celou Knihou hřbitova, popřípadě pokud se vám líbila a chcete si ji připomenout a u toho se pokochat krásným uměleckým ztvárněním.



Několikrát jsem viděla film Vyvolávač deště s Mattem Damonem v hlavní roli a jedná se o jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Ke knižní předloze jsem se z nějakého důvodu nedostala, nejspíš jsem si nebyla jista, zda mě neunudí právničina v knižním podání. Když
jsem přemýšlela, na jakou další audioknihu využiji svůj kredit z klubu Audiolibrixu a listovala seznamem knih, narazila jsem právě na Vyvolávače deště. Po puštění ukázky bylo jasno, příběh je načtený panem Ondřejem Brouskem, který předčítá skvěle. Kniha mě nezklamala ani trochu, naprosto jasně předčila film a žrala jsem každé slovo. Rozhodně se nebojte právničiny v knize, pokud vás alespoň trochu zajímá, jak to probíhá u soudu, ale hlavně při přípravě na soud, budete nadšení. Prožívala jsem veškeré křivdy a podrazy, které se staly hlavním hrdinům, držela pěsti až do konce a neskutečně si celou audioknihu užila. Ať už se vrhnete do jakékoliv podoby, audioknižní nebo fyzické, rozhodně doporučuji. A po přečtení se podívejte na film, rozhodně nedělá knize ostudu.

RECENZE| Někdy je hezké, že mě miluješ


Název: Někdy je hezké, že mě miluješ
Autor: Michael Robotham
Překladatel: Alexandr Neuman
Počet stran304
Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Metafora

Pokud hledáte knížku, která vám svým prostředím a atmosférou připomene klasické romantické komedie, můžete se zkusit ponořit do stránek Někdy je hezké, že mě miluješ.

Dvě kamarádky, Chloé a Constance, se rozhodnou změnit svoje dosavadní životy. Chloé je nešťastně zamilovaná do svého šéfa a smutek zahání vztahy na jednu noc. Constance je nenapravitelná romantička, která zbožňuje Jane Austenovou a hledá svého reálného pana Darcyho. Příběh se odehrává na pozadí Paříže a francouzského venkova, k tomu patří neodmyslitelně vinice a vychlazené sklenky s vínem. Část příběhu za Constance je psaná jako její deníkové záznamy, které rozhodně evokují knihy o Bridget Jonesové, kdežto vyprávění Chloé je psané v ich-formě.

Obě hlavní hrdinky jsou zajímavé postavy, čtenář se o nich rád dozvídá detaily z jejich života a sleduje se zájmem jejich životní cestu. Vsadí se, že se zvládnou chovat, jako ta druhá. Chloé se vydává na francouzský venkov, kde si chce odpočinout od mužů a psát román, což je její životní sen. Tato linie potěší zajisté fanynky, které v knize hledají atmosféru venkova a pomalého života, lásku a romantiku. Chloé se postupně čtenáři otevírá, sledujeme vývoj jejího charakteru. Na jejím místě byla zajisté nejedna žena a může se tedy s jejími problémy ztotožnit. Constance se učí přeměnit z uťápnuté romantičky na sexy dračici, což mně osobně moc nesedělo, protože jsem ji měla raději, když milovala pana Darcyho a byla spíše nesmělá, než když lovila muže po barech. Nicméně ji tato životní zkušenost pomohla utvořit nový náhled na život, na vztahy a na muže.

Ačkoliv je kniha místy předvídatelná, nabídne nám odpočinkovou četbu, příjemné prostředí francouzského venkova a Paříže okořeněné lehkou romantikou. Nejedná se o žádnou prvoplánovou červenou knihovnu, příběh je velmi jemný, láska se tu neurodí na první pohled a vztahy se musí budovat. Rozhodně doporučuji čtenářům, kteří chtějí sáhnout po nějaké romantické knížce, ale nepotřebují, aby z jejích stránek tekly řeky medu. Nechybí zde nai místa, u kterých se čtenář zasměje, vtip je tu lehce zakomponován do textu, neočekávejte žádné kýčové a uměle vystavené scény. Postavy řeší životní situace, se kterými se můžeme setkat na denním pořádku a jednají věrohodně a reálně.

Knihu bych doporučila čtenářkám, které hledají chytrou romantickou komedii, při které se zasmějí a která je pohladí po duši. Výborné letní čtení zabalené do nádherně graficky zpracovaného paperbacku.

Knihu můžete koupit zde
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Metafora.

RECENZE| Světlo mezi oceány


Název: Světlo mezi oceány
Autor: M. L. Stedman
Překladatel: Kateřina Kovářová
Počet stran363
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Plus


Anotace:
Světlo mezi oceány je uhrančivý příběh o lidské touze po štěstí a rozporech, které s sebou přináší, ale také o lásce a lidskosti, jež hlavním hrdinům dodávají sílu překonat i ty nejtěžší životní zkoušky. Válečný hrdina Tom Sherbourne po běsnění, jímž prošel na západní frontě, touží především po místě, kde by znovu našel vnitřní klid. Stane se strážcem majáku na Janusově ostrově u západního pobřeží Austrálie. Po čase najde i milující ženu, jež je ochotná snášet s ním drsné podmínky, které s sebou život na majáku přináší. Ke štěstí jim chybí jen požehnání v podobě dítěte. Až jednou moře na břeh vyplaví člun s mrtvým mužem a miminkem na palubě... Tom je nucen volit mezi láskou a povinností a rozhodnutí, které učiní, bude mít nedozírné následky nejen pro ně dva.


Mé dojmy:
Světlo mezi oceány je emotivní knížka, která se zabývá odpuštěním, láskou a všeobecně mezilidskými vztahy ve velmi neobvyklém prostředí, tedy v prostředí majáku na malém ostrově, kde spolu musí lidé soužít v tak trochu polních podmínkách. Hlavní hrdinové, které sledujeme, jsou manželé, kteří jsou v manželství šťastní, a ke spokojenosti by jim nic nechybělo, kdyby jim jen Bůh dopřál dítě.

Hlavní hrdina Tom je introvertní typ a trápení nedává najevo, kdežto jeho žena Izabela je sebou zklamána a přijde si, že jako žena selhala, pokud svému muži nemůže darovat potomka. Osud jim však nachystá překvapení, u kterého se budou muset utkat nejen se svým svědomím, ale také každý s tím druhým.

Tato kniha ve mně zachovala mnohé emoce a pokaždé, když se zadívám na její nádherně vydařenou obálku, se ve mně tyto emoce perou. Jsou knihy, u jejichž čtení si jste naprosto jistí, kdo je ten dobrý a kdo špatný. Jenže tato kniha nemá žádného hrdinu a žádného padoucha a já osobně jsem měla veliký problém rozhodnout se, komu mám fandit. Pravda sice může být pouze na jedné straně, ale pokud je čtenář alespoň trochu empatický, nebude najednou vědět, jak by on sám rozhodoval, kdyby byl na místě některé postavy z knihy.

Kniha Světlo mezi oceány není v našich končinách moc známá, ale podle mého názoru by si zasloužila daleko více pozornosti. Dokáže vtáhnout do děje, dokáže čtenáře překvapit, nechat ho, aby postavy z knihy nechal ožít ve vlastní fantazii a ať už by nesouhlasil s jejich chováním, stejně by s nimi nakonec soucítil a záleželo by mu na nich. Tato kniha se vám bude před očima odvíjet jako napínavý film o lidskosti, touze a lásce, budete slyšet tříštící vlny, uvidíte světlo majáku a pochopíte, že ne vždy se dá všechno hodnotit pouze rozumem, ale že je třeba zapojit i srdce.

Konec knihy mě osobně překvapil, ale jsem ráda, že ho autorka napsala takto a nenechala se strhnout současnou módou klišoidních konců. Tuto knihu doporučuji každému čtenáři, který má zalíbení v knihách o mezilidských vztazích, lásce, přátelství, ale i těm, kteří se chtějí dozvědět, jak se asi lidem žije osamoceně při hlídání majáku. Nádherná kniha s nádhernou obálkou, která ve čtenáři zanechá svou specifickou atmosféru a doplní ji hlubšími myšlenkami, které si tam najde jistě každý.

Knihu rozhodně doporučuji!

RECENZE| Řekni lituji


Název: Řekni lituji
Autor: Michael Robotham
Překladatel: Alexandr Neuman
Počet stran: 488
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA

Anotace
Jedné letní nedělní noci se ve vesnici Bingham nedaleko Oxfordu ztratí dvě nejlepší patnáctileté kamarádky Piper Hadleyová a Natasha McBainová. Mnohadenní televizní přímý přenos zpátrání po nich upoutá celý národ. Dívky se ale nepodaří najít. O tři roky později, v průběhu nejhorší sněhové vichřice za posledních sto let, dojde k brutální vraždě manželského páru bydlícího na farmě, kde kdysi se svými rodiči žila iNatasha McBainová. A pod ledem zamrzlého jezera je po sněhové bouři nalezeno tělo mladé bosé ženy. Policie zadrží duševně narušeného mladíka, který slyší hlasy a tvrdí, že té noci viděl v bouři dívku, kterou pronásledoval sněhulák. Klinický psycholog a tvůrce zločineckých profilů pro policii Joseph O’Loughlin je přesvědčený, že dívky, které zmizely před třemi lety, stále žijí. Přesvědčuje policii, že je třeba obnovit vyšetřování, ale čím víc se blíží pravdě, tím nebezpečnější celá situace začíná být. Mysl jeho protivníka je chladnokrevná, rafinovaná a zvrácená.

Můj názor
Krimi román Řekni lituji je kniha, která se řadí mezi mrazivé, rozsáhlé detektivní příběhy, zabývající se mimo vraždy také lidskou psychikou a důvody pro lidskou bezohlednost a touhu po násilí či jakési zvrácené vykonávání spravedlnosti. Právě tento román ukazuje, že nejen vrah je na světě ten, kdo páchá zlo, ale také lidské předsudky a touha po pomstě, která vede až k nenávistným projevům na někom, kdo ani nemusí být vinen.

V tomto románu se střetává vyprávění v ich-formě, které má na starost jedna z unesených dívek s vyprávěním v er-formě, které se zaměřuje na psychologa Josepha O'Loughlina, který je povolán k vyšetřování brutální vraždy a následně i k vyšetřování zmizení dvou dívek, což je záhada stará celé tři roky. Díky tomu, že v knize vede vyšetřování psycholog, jsme svědky trochu jiné detektivní práce, než je čtenář zvyklý z běžných krimi příběhů. Psycholog se zaměřuje spíše na vytvoření profilu možného únosce a vraha, nikoliv pouze na dostupné stopy a výpovědi svědků, a proto se jedná o detailnější, psychologičtější pátrání.

Celý příběh a celá jeho pointa se čtenáři odkrývá postupně, vyprávění jedné z unesených dívek je v souladu s vyšetřováním Josepha, čtenář se nedozví tedy nic dříve, než sám psycholog. Děj to činí mimořádně napínavý, neboť čtenáře žene touha dozvědět se, kdo stojí za všemi těmi zrůdnostmi a kdo si zaslouží odsouzení. V knize ale není vše pouze černé, nebo bílé, autor často žene hlavní hrdiny do slepé uličky a čtenář si tak nemůže být jistý vůbec ničím.

Děj knihy se odehrává na více než 400 stránkách, což umožňuje čtenáři seznámit se více s hlavními postavami, začít jim fandit a vytvořit si vlastní favority a vlastní podezřelé. Děj plyne rychle, nikde se nezadrhává a nepostřehla jsem žádná hluchá místa, která by děj zpomalila. Jak se postupuje v příběhu, postupně se čtenář dozvídá informace z minulosti, které mu pomáhají vytvořit si obrázek, co se stalo před těmi třemi lety, kdy zmizely dívky a zároveň je možné sledovat, jak se s těmi samými informacemi vypořádá Joseph a jak je zahrnuje do vyšetřování. Kniha je skvěle propracovaná a postavy jsou důvěryhodné, plastické a žádná z nich není pouze černá, nebo bílá. Kromě hlavní linie vyšetřování vraždy se čtenáři dostane také několika nahlédnutí do lidské mysli, toho, co je člověk schopen udělat v návalu vášně a jaké následky mohou mít lidské předsudky.

Celkové shrnutí

Kniha byla nesmírně čtivá, velmi poutavá a děj plynul rychle, neobsahoval žádná hluchá místa. Detektivní práce je částečně nahrazena prací psychologickou, která se od klasických detektivních pátrání liší a stává se tak něčím originálním na poli detektivní literatury. Díky tomu, že kniha patří k těm silnějším, se čtenář dokáže seznámit více s hlavními hrdiny, soucítit s nimi a najít si vlastní favority a také samozřejmě ty, které bude podezírat. Kniha mě nenechala spát, musela jsem číst do ranních hodin, abych se přiblížila k informaci, kdo za tím vším stojí a jak to všechno dopadne. Detektivní román, který je obohacený o práci psychologa a vytváření psychologických profilů, je třešničkou v současné krimi literatuře a každý fanda do tohoto žánru by se po této knize měl podívat.  




RECENZE| Stoner


Název: Stoner
Autor: John Williams
Překladatel: Jiří Popel
Počet stran286
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Kniha Zlín

Anotace
William Stoner se narodí na konci devatenáctého století v Missouri do nesmírně chudé farmářské rodiny. Rodiče ho pošlou studovat zemědělství na místní univerzitu, ale mladý William se místo toho zamiluje do anglické literatury a oblíbí si univerzitní život, který je pravým opakem žebrácké dřiny, jakou poznal do té doby. Přesto ho ale během následujících let potká celá řada neúspěchů: svatba s dívkou ze „slušné“ rodiny způsobí odcizení mezi ním a rodiči; jeho kariéra je v troskách; žena a dcera se od něj chladně odvrátí; osvěžující zkušenost s novou láskou skončí hrozbou skandálu. Stoner se ještě víc uzavře do sebe, znovu objeví stoické mlčení předků a čelí nezbytné samotě.

Můj názor
Kniha Stoner je o obyčejném americkém chlapci (později muži), který dennodenně prožívá obyčejný život, který se někomu možná bude zdát povědomý. Stoner není žádný superhrdina, ani neoplývá vlastnostmi, který by mu kdekdo záviděl a jeho vztahy také nejsou dokonalé. A to je největší kouzlo této knihy, obyčejnost, všednost a naprostá uvěřitelnost.

Stoner je zpočátku tichý a velmi introvertní mladík, což mu vydrží ostatně napořád. Ničím nevyniká, není ani oslnivě krásný a jeho introvertní povaha nepřipadá slečnám mystická a tajemná, aby se o Stonera nějak více zajímaly. Je to přesně typ člověka, kterého si buď nikdo nevšimne, nebo si ho všimne, ale hned na něj opět zapomene. Je to zkrátka člověk, o kterém se běžně knihy nepíší. 

Stonerův život je vcelku smutný, prožitý v samotě s knihami a jedinou vášní je pro něj práce na univerzitě. Pokud se zdá, že se může všechno změnit a vysvitnout trochu slunka, něco se zkazí, nevydaří a Stonerův život se vrátí do starých kolejí. Jeho život je samá šeď, přesně takový, jaký je obal této knihy. Stonerovu manželku jsem od počátku knihy nemusela, ale později jsem k ní začala cítit i jakousi nechuť a silně se mi protivila. Její chování pro mě nebylo pochopitelné, neviděla jsem žádný důvod, proč by se takhle měla žena chovat ke svému muži. Několikrát během čtení knihy jsem měla chuť jí pěkně od plic něco říct. 

Kniha se četla dobře, i přestože se jedná o životní příběh muže, který sám o sobě nijak zajímavý není. Z knihy na mě dýchala pochmurná atmosféra, bezmoc a smutek, ačkoliv v ní bylo i několik málo pozitivních událostí. Tyto pocity ve mně přetrvávají dodnes, kdykoliv si na knihu vzpomenu. Je přesným příkladem toho, jaký život také může být oproti záplavě knih, které zobrazují někdy až příliš dokonalé životy lidí, kteří snad přeci nikde doopravdy nemůžou existovat. Život není lehký, občas se prostě nevydaří a každý člověk nemusí nutně udělat díru do světa. Ale na světě je spousta takových lidí, jako je Stoner. Obyčejně žijí své obyčejné životy, které nejsou dokonalé a mají spoustu chyb, ale přesto se s tím nějak musí srovnat a dožít ho tak, jak nejlépe umí.

Celkové shrnutí
Kniha byla napsaná čtivě, četla se lehce a rychle. Ze všech stránek na mě dýchala ponurá atmosféra a bezmoc jakkoliv Stonerovi pomoct, zlepšit mu život a dodat mu trochu odvahy dosáhnout toho, co sám chce. Ačkoliv se autor v knize věnuje postavě, která prakticky není ničím zajímavá a žije si pouze život, co znají tisíce lidí, příběh nenudí a dokáže čtenáře vtáhnout. Zajímalo mě, jak to se Stonerem nakonec dopadne a překvapivě jsem mu ke konci již silně fandila, protože postava (a člověk všeobecně) může být jakkoliv obyčejná a nepřitažlivá, ale když s ní strávíte nějaký čas a poznáte ji do hloubky, musíte si jí oblíbit a zajímat se o ni. Pokud byla tedy dobře napsána, což Stoner byl. 


Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Palmknihy.cz

RECENZE| Dívka, která se třpytila


Název: Dívka, která se třpytila
Autor: Lauren Beukes
Překladatel: Petra Navrátilová
Počet stran368
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Jota

Anotace
Harper získá v roce 1931 klíč od domu, který mu umožní cestovat časem. Nachází zde pokoj plný trofejí z vražd, které jednou spáchá - protože už je vlastně spáchal. Putuje časem od světové hospodářské krize třicátých let minulého století až po léta devadesátá a pronásleduje zářící dívky, mladé inteligentní a nadějné ženy s potenciálem. Pod dohledem je má od jejich dětství a zabíjí je až jako dospělé ženy. Kirby měla to štěstí, že Harperovo napadení přežila. Začne hledat další dívky, které však tolik štěstí neměly a podobná napadení nepřežily. Důkaz - Dům a jeho tajemství - který Kirby nachází, se zdá neuvěřitelný. Situace se mění v neprospěch Harpera, protože teď začne ona pronásledovat jeho...

Můj názor
Tato kniha je momentálně nejspíš jednou z nejčtenějších knih v České republice. Není divu, vždyť nabízí originální námět, napínavý příběh a navíc láká i nádhernou obálkou. Jak se povedly či nepovedly vyplnit všechny mé představy a očekávání, se můžete dočíst níže.

Tuto knihu bych bez váhání mohla označit jedním jediným slovem - zvláštní. Opravdu si troufnu říci, že podobnou knihu jste ještě nikdy nečetli. Liší se skoro vším od ostatních knih, dokonce i od těch podobného žánru - ale nebojte, slova složená do vět přeci jenom má, alespoň tímto nevybočuje z řady.

Největším lákadlem pro mě byl námět cestování časem a vraždění dívek. To, přiznejme si, je prostě geniální myšlenka. Vrah, který svou oběť brutálně (ano, opravdu brutálně, kolikrát létají vzduchem střeva - doslova) zbaví života, a pak si prostě a jednoduše odcestuje do jiného desetiletí. Proč ne, zkuste si ho potom chytit. Námět by zasloužil jedničku s hvězdičkou a pokud jste fanoušky krve a brutality, také nebudete zklamáni. Ovšem nečekejte ji na každém kroku, Harper je sice rychlovrah a zvládne toho docela dost za krátkou dobu, ale na každé stránce o mrtvoly zakopávat nebudete.

Ovšem to, co trochu pokulhává za námětem, je pro mě zpracování, a to hlavně postav. Největším problémem pro mě byl sám Harper, kterého jsem si prostě nemohla oblíbit ani znelíbit tak, jako většinu vrahů v ostatních thrillerech. Někteří jsou prostě tak geniální, že je musíte obdivovat, jiné zase z hloubi duše nenávidíte. Mně byl Harper tak trošku jedno, četla jsem o jeho počínání bez nějakých větších emocí. Líto mi bylo jeho obětí, to ano, protože si většinou vybíral takové ženy, které byly zajímavé, měly zajímavou práci a obecně bych mohla říct, že bych o nich četla raději, než o Harperovi.

zdroj: vimeo.com
Musím však zmínit jednu světlou výjimku - Kirby. Ta slečna je přesně má krevní skupina, sedla mi do noty a byla neskutečně sympatická. Celou knihu táhla hlavně ona a kapitoly s ní jsem jenom hltala. Byla vtipná a sarkastická, neskutečně silná žena a obrovská bojovnice. Tahle postava byla tím, co tu knihu dokázalo dostat ještě o stupínek výš. Mírně mi připomínala Lisbeth Salanderovou, a proto jestli máte rádi tento typ postav, určitě se po knize podívejte.


Příběh se celkově četl docela rychle, některé pasáže byly pomalejší, jiné rychlejší, ale občas mi dělala problém orientace. Někdy jsem začala číst novou kapitolu a měla pocit, že jsem musela vynechat několik stránek, neboť mi text nezapadal do kontextu. Jasně, četla jsem o cestování časem a nemůžu čekat, že vyprávění bude chronologické, ale určitou logiku bych v tom ráda našla. Nakonec se ale vše spojilo a dotvořilo mi celkový obraz o celém ději.

Autorka sama v doslovu uvádí, kolik práce ji dalo zjistit si veškeré zajímavosti, udělat průzkumy a výzkumy, doučit se spoustu věcí ze spousty oborů, aby mohla knihu vytvořit. Nejsem si ale jistá, zda by kniha nebyla lepší, pokud by se autorka nesnažila vměstnat do ní všechny poznatky. Samozřejmě, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, ale pro mnohé to může působit až přeplácaným dojmem.

Konečné hodnocení
Kniha mě nesmírně zaujala svým námětem a nakonec pro mě dopadla dobře, líbila se mi a byla čtivá. Děj měl spád, bylo to napínavé a cestování časem dodávalo knize zvláštní nádech. Hlavní záporná postava, Harper, mě nicméně vůbec nedokázal zaujmout, jak negativně, tak pozitivně a více jsem se zajímala o jeho oběti. Ovšem všechno dohnala Kirby, která mi byla nesmírně sympatická a díky ní jsem knihu ráda četla. Konec byl napínavý, ač možná pro mě trochu zmatený, jako místy celá kniha. Určitě jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože to byl zajímavý zážitek a myslím si, že nic podobného už nikdy číst nebudu. Pokud vás zajímá námět a máte rádi brutální vraždy, silnou ženskou hrdinku a taky trochu toho sarkasmu, určitě si ji zkuste sami přečíst. Za sebe dávám 3/5.

Za poskytnutí recenzní e-knihy velmi děkuji webu Palmknihy.cz.




RECENZE| Není zač


Název: Není zač
Autor: Daniel Glattauer
Překladatel: Iva Kratochvílová
Počet stran: 300
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Host

Anotace
Gerold Plassek je novinář, pracuje pro bezplatné reklamní noviny. Jednoho dne se však ozve jeho bývalá přítelkyně a požádá ho, aby se na pár měsíců postaral o jejího čtrnáctiletého syna, protože musí pracovně odjet do zahraničí. Gerold není zrovna nadšený, ale nemůže odmítnout, Alice mu totiž svěří, že je Manuelovým otcem. Manuel tedy vysedává v jeho kanceláři, pozoruje ho při nicnedělání a netuší, že tenhle ztroskotanec je příčinou jeho existence. Geroldovi úplně chybí energie, volný čas tráví po hospodách a alkohol je jeho nejspolehlivější přítel. Pak ale v jeho životě nastane změna: napíše krátkou zprávičku o přeplněné noclehárně pro bezdomovce a toto zařízení vzápětí dostane velkou sumu peněz od anonymního dárce. To je začátek série dobročinných darů, díky kterým se Gerold postupně dostává do veřejného povědomí, neboť vždy záhadně souvisejí s jeho články. A nakonec si ho oblíbí nejenom Manuel.

Spisovatel, který v Čechách vydal knihu Dobrý proti severáku, se vrací s dílem o sérii anonymních darů těm nejpotřebnějším, o nichž vydává články ten, jenž by sám potřeboval zachránit.

Gerold je alkoholik, který nemá žádné plány do budoucna, nezajímá ho kariérní růst a je spokojen s tím, co má. Obvykle nemám alkoholiky moc ráda, ale Gerold mi zvláštním způsobem přirostl k srdci a jako postavě jsem mu moc fandila. S příchodem syna Manuela do jeho života se začne měnit a chápat, že nejde jen o něj samotného. Současně je mu dána jakási zodpovědnost nejen za syna, ale i za své články do novin, když pochopí, že anonymní dárce pošle peníze těm, o kterých napíše. Zodpovědnost za vybírání těch, kteří si zaslouží obdržet velikou sumu peněz ho postupem času mění a tento vývoj je popsán zcela realisticky se zachováním Geroldovy původní osobnosti.

Tato kniha je nejenom o hledání cesty otce k synovi a obráceně, ale i právě o zodpovědnosti za naše činy. Cokoliv děláme, může ovlivnit naše okolí a životy cizích lidí. Autor nám tuto myšlenku nenápadně podává mezi humornými pasážemi a celá kniha se tváří jako lehké, odpočinkové čtení, za kterým je ve skutečnosti skryta silná myšlenka. Geroldův smysl pro humor je jedna ze silných stránek této knihy a velmi chválím, že si autor udržel svůj styl až do konce a dokázal pobavit na každé stránce.

Během čtení jsme zasvěceni do práce v novinových plátcích a můžeme krásně vidět, jak to v této branži chodí. Pokud se majitelům novin něco nehodí do krámu, zakážou o tom psát. Pokud se konkurenční noviny moc roztahují, napíšeme o nich drb, který se nakonec roznese po celé zemi a trvá dlouho než ho někdo vyvrátí - pokud vůbec. Už i z tohoto pohledu je kniha velmi zajímavá a čtenář si udělá obrázek, jak vzniká novinový článek a jak to chodí ve světě novin.

Konec knihy byl poněkud rozpačitý. Veliké překvapivé odhalení nezklamalo, do poslední chvíle jsem netušila, kdo vlastně ten anonymní dárce je. Bohužel to bylo ale vše, co jsem se z konce knihy dozvěděla. Postrádala jsem alespoň nějaký epilog, kde by bylo dovysvětleno všechno ostatní, co během děje vysvětleno nebylo a určitě bych si přála vědět, jak Gerold dopadl i v jiných aspektech života. Všechny jeho nové i znovuvybudované vztahy jsem s ním prožívala a ráda bych se tedy dozvěděla, jak pokračovaly nebo skončily. 


Celkové hodnocení
Lehké čtení se silným podtextem, čtivost a humor. Honba za anonymním dárcem a na pozadí toho všeho žurnalistická praxe. Reálné a sympatické postavy a jejich vývoj v čase i skvělý smysl pro humor. Pokud máte rádi takovéto příběhy, rozhodně doporučuji sáhnout po této knize. Bohužel za ten až příliš rychle uzavřený konec musím strhnout jednu hvězdičku, ale četba mě velmi bavila a autorův styl psaní mě oslovil. Celkem tedy dávám 4/5.

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji webu Palmknihy.cz.






RECENZE| Policie


Název: Policie
Autor: Jo Nesbo
Překladatel: Kateřina Krištůfková
Počet stran
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Kniha Zlín

Anotace
Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje.



Knihy od Joa Nesboho jsou vždy nejočekávanějšími knihami roku. Obzvlášť, pokud se jedná o poslední, desátý díl série o známém policistovi Harry Holeovi. Hned ze začátku bych ráda podotkla, že nedoporučuji číst tuto knihu bez četby předchozích dílů, okradli byste sami sebe o čtenářský požitek. Po dočtení Přízraku jsem napjatě očekávala, jak bude pokračovat Policie. Tyto dvě knihy jsou totiž propojené daleko více, než jakékoli předchozí.

V Oslu řádí další sériový vrah a policie postrádá svého odborníka na tento typ zločinu. Musí si se vším tentokrát pomoci sami a dostává se tedy většího prostoru pro postavy, které dříve byly pouze na vedlejší koleji. Ačkoliv máme z předchozích dílů série ponětí o tom, kdo Harryho spolupracovníci jsou, v Policii se jim můžeme dostat víc pod kůži a poznat je blíž. Na scénu se také dostává Katrine, kterou můžeme znát již ze Sněhuláka.

Tím, že u policie nepracuje Harry, se také dostáváme k tomu, že si můžeme užít autorovo psaní bez jeho nejsilnější postavy a přesvědčit se, že jeho knihy nemají tak obrovský úspěch pouze díky Harrymu, i když tomu hodně napomáhá. Nesboho styl psaní je sám o sobě skvělý, kniha je čtivá a neustále se něco děje. Jdete ze zvratu do zvratu a napětím sotva dýcháte, stránka míjí stránku a čtete rychlostí blesku. Policie je od začátku do konce napěchovaná překvapením, silnými a dechberoucími momenty. V jednom případě jsem musela knihu na chvíli odložit a vydýchat to, možná chvíli proklínat Nesboho, že mi připravil takovou šokující situaci, ale po pár minutách jsem se ke knize musela vrátit zpátky, protože jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Každopádně se v knize občas vyskytují až brutální scény, což se nebude líbit těm, kdo nejsou fanoušky příliš mnoha krve.


Policie je perfektní zakončení celé série, určitě jedna z nejlepších knih. Nesbo se předvedl v nejlepší formě a celá kniha byla skvělá jízda. Konec knihy se povedl a celkově krásně doladil celé finále. Zůstaly nezodpovězené nějaké otázky a buď tím autor naznačuje, že se chystá někdy v této sérii pokračovat, nebo to je stejné jako se životem - nikdy nedostaneme odpověď úplně na všechno.

Celkové hodnocení
Kniha se mi velmi líbila, byla nabitá akcí a napětím a o překvapení tu nebyla nouze. Nesbo dokázal závěrečný díl série vypilovat do nejmenšího detailu. Vrátil se k vraždám probíhajících v až brutálním duchu, podobné těm ve Sněhulákovi. Děj je napínavý a zvrat tu čeká na každém kroku, příběh se postupně rozplétá a přes svou složitost je nakonec vysvětlení logické a odhalení vraha připraví překvapení pro nejednoho čtenáře.
Série o Harrym Holeovi je jedna z mých nejoblíbenějších sérií a Nesbo mi tímto připravil dokonalou závěrečnou tečku a prokázal, že si své postavení v mé knihovně určitě zaslouží. Pro každého, kdo má tuto sérii rád, je přečtení posledního dílu skoro povinnost. Pro ty, kteří se s Nesbom teprve setkávají, doporučím začít od prvního dílu a užít si sérii popořadě.
Za mě dostává Policie 5/5 a procentně bych neváhala a sáhla po tom nejvyšším hodnocení - 100%.

Za poskytnutí recenzní e-knihy velmi děkuji nakladatelství Kniha Zlín.
Knihu můžete pořídit v předprodeji, plánované vydání je 8. dubna 2015.




Velká čtecí výzva 2015


Jelikož mě loňská výzva velmi bavila, i letos jsem se rozhodla zúčastnit se Velké čtecí výzvy od Nikki Finn. Pravidla jsou víceméně stejná jako loni, akorát letos se jedna knížka může zapsat pouze do 3 kategorií. Výzva vypadá skvěle a doufám, že se mi podaří zaplnit alespoň tak, jako loni.

Přečíst 10 různých knih z různých sérií:
1. Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2. Pramen povýšení
3. Cizinka
4. To All the Boys I've Loved Before
5. Policie
6. Píseň krve
7.
8.
9.
10.

Přečíst 10 knih z mé knihovničky koupených před rokem 2015:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

Přečíst 3 knihy v angličtině či jiném cizím jazyce:
1. Eleanor & Park
2. To All the Boys I've Loved Before
3.

Přečíst 5 e-knih:
1. Eleanor & Park
2. Ask the Passengers
3. Dívka, která se třpytila
4. Policie
5.

Přečíst knihy, na jejichž obale převládají tyto barvy:
1.bílá - To All the Boys I've Loved Before
2. žlutá/oranžová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu
3. červená - Maus
4. růžová -
5. modrá - Kniha ztracených věcí
6. zelená - Není zač
7. šedá - Píseň krve
8. hnědá/zlatá - Dívka, která se třpytila
9. černá - Nonstop knihkupectví pana Penumbry
10. fialová -

Přečíst knihy 5 nových autorů, které jsem doposud nečetla:
1. John Connolly - Kniha ztracených věcí
2. Jenny Han - To All the Boys I've Loved Before
3.
4.
5.

Přečíst knihy, jejichž název obsahuje:
1. jedno slovo - Maus
2. dvě slova - Není zač
3. tři slova -
4. čtyři slova - Nonstop knihkupectví pana Penumbry
5. pět slov -
6. pět a více slov - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Přečíst knihu o stránkovém obsahu:
1. do 200 stran -
2. do 300 stran - Maus
3. do 400 stran - Marťan
4. do 500 stran -
5. nad 500 stran - Píseň krve

Přečíst knihy začínající na jednotlivá písmenka v abecedě:
A - Ask the Passengers
B
C - Cizinka
D - Dívka, která se třpytila
E, F - Eleanor & Park
G, H - Harry Potter a vězeň z Azkabanu
CH
I, J
K
L
M - Marťan
N - Není zač
O - Odpusťte mi, váš Leonard
P - Pramen povýšení
R
S
T
U
V - Vesmír versus Alex Woods
Y,Z

Přečíst knihy z 10 různých nakladatelství:
1. Talpress
2. Host
3. Knižní klub
4. Kniha Zlín
5. Jota
6.
7.
8.
9.
10.

Věnovat 3 přečtené knihy do soutěže nebo komukoli jinému:
1.
2.
3.

Kniha, která mi zlomila srdce: Policie
Kniha, která byla "za babku"
Kniha, která se nedala číst bez kapesníku
Kniha, která trvala přečíst věčnost:
Kniha na jeden zátah:
Kniha sprostých slov: Ask the Passengers
Kniha, která vás něčemu naučila nebo vás poučila
Kniha, jejíž slávu po přečtení nechápete: Odpusťte mi, váš Leonard
Napiš počet přečtených stran prvních deseti knih v tomto roce:

Podívat se na 6 zfilmovaných knih (poprvé či znovu)
1.
2.
3.
4.
5.
6.

Napiš jména 10 překladatelů knih, které přečteš a uveď jazyk, ze kterého bylo překládáno:
1. Iva Kratochvílová - němčina
2. Blanka Pscheidtová - němčina
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

Definuj jedním slovem každou z deseti libovolných knih, kterou přečteš a uveď název:
1. Marťan - geniální
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.


Já už se těším na vyplňování a věřím, že mi tato výzva pomůže zhodnotit můj čtecí rok daleko lépe, než bych to byla schopná zhodnotit sama.
Co vy, také se rádi účastníte některé ze čtecích výzev?


Nejlepší knihy roku 2014

Ahoj!

Ráda bych v tomto článku doporučila 10 nejlepších knih, které jsem přečetla za rok 2014. Já osobně tato zhodnocení ráda čtu, nebo se dívám na videa, protože po čase si každý udělá trošku jiný názor na danou knihu. I když jí třeba ihned po dočtení ohodnotil pěti hvězdičkami, po roce už skoro ani neví, o čem byla. Proto bych ráda shrnula, které knihy mě v uplynulém roce nadchly a mají tak místo v mém srdci napořád. Ještě bych ráda upozornila, že knihy nejsou uspořádány podle žádného pravidla.



Finální říše je první kniha, kterou jsem kdy od Brandona Sandersona četla. Zavedla mě do úplně nového světa, předvedla novou, propracovanou magii a nejspíš může za to, že jsem teď tak posedlá fantasy knihami. Zbožňuji všechny postavy, co Brandon vytvoří a svět, ve kterém tyto postavy žijí je tak skvěle popsán, že máte pocit, jako byste tam byli a všechno viděli na vlastní oči. Magie je nová a neotřelá a velmi mě baví autorova fantazie. Bohužel jsem ještě nestihla přečíst celou Mistborn trilogii, ale chystám se na to co nejdříve a rozhodně si nenechám ujít další knihy od B. Sandersona.
RECENZE




Zlodějku knih od Markuse Zusaka jsem četla hned začátkem roku a byla jsem z ní přímo unesená. Obvykle mě velký humbuk kolem knih nechává chladnou a čtu si to, co mě se líbí, ale Zlodějka knih mi sedla do noty. Myslím si, že každý nadšenec do knih o druhé světové válce by si tuto knihu měl přečíst a užít si trochu jiný příběh z trochu jiné perspektivy z tohoto období, než jsme zvyklí.
RECENZE




To bych nebyla já, abych během roku nepřečetla žádnou knihu od Joa Nesboho. Dlouho jsem přemýšlela, kterou knihu ze série Harryho Holea sem zařadím, ale nemohla jsem se mezi nimi rozhodnout. Tento rok jsem přečetla LevhartaSpasitele a Přízrak, takže Joa Nesboho tu budou obhajovat tři knihy naráz. Každá vyniká v něčem jiném a každá mě překvapila po svém, takže by tu všechny měly být. Určitě ale doporučuji přečíst celou sérii, ale nebuďte prosím jako já a začněte je číst od začátku.
RECENZE - Levhart



Jméno větru od Patricka Rothfusse je další fantasy, která mě provázela letošním létem. Je to pořádně velká kniha, ale přečetla jsem jí relativně rychle a nesmírně mě bavila. Vývoj Kvotha je jeden z nejlepších vývojů postav, co jsem kdy četla. Sledujeme ho od dětských let až na univerzitu a během této doby se s ním tak sžijeme, že máme pocit, jako by to byl náš kamarád, se kterým se známe už věky. Svět v této knize je taky nádherně popsán a já se už nemůžu dočkat druhého dílu, který na mě čeká v poličce.
RECENZE



S Mužem jménem Ove od Fredrika Backmana jsem strávila velmi příjemné chvíle. Je to vtipná a zároveň smutná kniha, kterou jsem zhltla během chvíle a musela ji doporučovat dál. Ove je postava, která ze začátku knihy nezíská nejvíce příznivců, ale během příběhu a během poznávání Oveho se najednou všechno mění a ze starého protivy se stává někdo úplně jiný. Nespočetněkrát jsem se u této knihy zasmála a ti z vás, kteří mají smysl pro humor a trpělivost s trochu puntičkářským protivným Ovem, určitě se po této knize podívejte.
RECENZE



Ready Player One od Ernesta Clinea byla asi nejvýhodnější koupě minulého roku. Pořídila jsem ji (asi jako většina z vás) v Levných knihách za pár korun. To, co mi potom dokázala nabídnout, je ale k nezaplacení. Neskutečně jsem se nad touto knihou bavila a hlavně jsem byla držena v napětí, jak všechno dopadne. Pořád se někde něco děje a ani se mi kniha nechtěla na chvíli odkládat, pořád bych jen četla. Prostředí videoher není pouze pro hrací maniaky, vyzkoušeno na mě. I když pořádný hrací maniak si knihu užije také, vyzkoušeno na příteli.


Vyjednavače od Brandona Sandersona jsem ukořistila ke konci roku v knihovně. Řekla jsem si, že zkusím, jak umí autor psát samostatné knihy a také jsem si chtěla ověřit, jestli je opravdu tak dobrý, jak se zdá. A není. On je totiž ještě daleko lepší. Vyjednavače jsem si neuvěřitelně moc oblíbila a mám i takový pocit, že se mi líbil víc, než Finální říše, i když to byl samozřejmě jen začátek trilogie. Svět v téhle knize je bezvadný, ale nejvíc geniální jsou postavy. Tak přirozený vývoj postav se vidí opravdu málokdy a jsou všechny tak neuvěřitelně lidské, že snad někde musí existovat. Každá postava je jiná a má své kouzlo někde jinde a spoustu z nich jsem si oblíbila. Já ten svět miluji, miluji magii kterou Sanderson vymyslel, protože je tak krásně neobvyklá a originální. Pokud bych vám měla doporučit jedinou fantasy knihu z tohoto seznamu, doporučila bych Vyjednavače.


Cesta od Cormaca McCarthyho je dílo plné deprese, smutku a beznaděje. Rozhodně ji nedoporučuji číst, pokud trpíte depresí, nebo na tom nejste zrovna nejlépe - moc by vás asi nepovzbudila. Jedná se o postapokalyptický příběh o otci a chlapci, kteří se snaží jít ze zmrzlého a popelem pokrytého severu na jih, aby se pokusili přežít. Je to skvěle napsaná kniha, z které na vás neustále sálá skoro až pohřební atmosféra. Všechno je výborně popsané, takže si bez problémů představíte otce, který tlačí nákupní vozík zbídačenou krajinou, kde není místo pro veselé barvy a svět jako by se zahalil do černé. Přesto je to výborná četba a já ji doporučuji všem, kteří se na to cítí.




 Abychom si vrátili trošku veselejší náladu, musím se zmínit o nejlepší romantické knize, kterou jsem četla minulý rok, a tou je Attachments od Rainbow Rowell. Od této autorky jsem již četla Fangirl, která je u většiny čtenářů nejoblíbenější. Já jsem si ale z nějakého důvodu nejvíce oblíbila zrovna Attachments. Přišla mi zábavná, měla zajímavou zápletku a obě ženské postavy mě bavily. Když k tomu připočítám mužského hlavního hrdinu, byla to bezvadná kniha na odpočinková odpoledne.






Můj žebříček nejlepších knih, které jsem přečetla za rok 2014, uzavírá nedávno dočtená Osvětimská knihovnice. Je to má poslední přečtená kniha loňského roku a nemohla jsem si vybrat lépe. Jedná se o příběh z druhé světové války, který vypráví o rodinném táboře v Osvětimi. Kniha mě ale nadchla nejvíce tím, jaký vztah měla hlavní hrdinka ke knihám a jak díky nim alespoň na chvíli zapomínala na hrůzy, které se kolem ní odehrávají. Je mi jasné, že knihy s touto tématikou nejsou pro všechny, ale komu nevadí, určitě doporučuji k přečtení.
RECENZE

Měla jsem velmi dobrý čtecí rok a jsem hlavně hrozně ráda, že jsem se konečně propracovala k fantasy žánru, který jsem tak dlouho opomíjela a obávala se, že mě nebude bavit. Teď vzhůru do roku nového a ať je stejně tak dobrý, nebo ještě lepší.

Jaký čtecí rok jste měli vy a jaké knihy pro vás byly nejlepší?

RECENZE| Osvětimská knihovnice


Název: Osvětimská knihovnice
Autor: Antonio G. Iturbe
Překladatel: Štěpán Zajac
Počet stran448
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Akropolis

Anotace
Když v září 1943 dorazil do Osvětimi-Březinky transport vězňů z Terezína, stalo se něco neobvyklého - neproběhla selekce. Všichni, včetně starých lidí a dětí, byli umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky dnes čtyřiaosmdesátileté Dity Krausové, se též vracíme k polozapomenuté historii bloku 31. Tento blok pod vedením všeobecně respektovaného Fredyho Hirsche (1916-1944) se pro děti stal útočištěm i tajnou školou. Hrdinka příběhu, čtrnáctiletá Dita, osvětimská knihovnice, je strážkyní podivuhodného táborového tajemství - několika zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem. Dita je ovšem také nedobrovolnou strážkyní tajemství Hirschova...

O knize
Osvětimská knihovnice mě uchvátila ihned, jakmile jsem se dozvěděla, že vyšla. Jsem velký fanoušek příběhů z 2. světové války a tento jsem tedy nemohla jen tak přehlédnout.

Osvětimská knihovnice je příběh podpořený historickými fakty a taktéž i zpovědí Dity Krausové, hluchá místa doplňuje autor fikcí. Nicméně musím podotknout, že se čtenář dozví hodnotné historické informace o koncentračních táborech ve vysoké míře.

Děj je zasazen, jak už název napovídá, do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Zde se v rodinném táboře vyskytuje neobvyklé uskupení, které v příbězích o koncentračních táborech většinou nevídáme. Je tu škola a školka pro děti. Děti si během dne hrají, zpívají písničky a neruší tak své rodiče při práci. Ve skrytu před nacisty se tu ale i učí - pod neustálou hrozbou, že budou všichni potrestáni. Přeci jen se ale najdou tací, kteří se nevzdávají naděje a snaží se předat informace další generaci, která se možná nedožije dalšího dne. Mezi nimi se nachází i Dita, která se stará o osvětimskou knihovnu - několika málo svazků různorodých knih, které půjčuje k vyučování a odpolední četbě.

Dita je odvážná slečna, která se v nehostinných podmínkách snaží najít útěchu na stránkách knih, které ukrývá před nacisty. Útěk do jiného světa ji dává možnost na chvíli zapomenout na utrpení, které kolem sebe každý den pozoruje a často se noří i do vzpomínek. Tím nám umožňuje nahlédnout do jejího mládí v Praze, na příchod Němců, stěhování se do různých ghett až nakonec do Terezína a Osvětimi.

Kniha je psána er-formou a většinu příběhu sledujeme Ditu, i když se autor občas rád soustředí na jiné vedlejší postavy, jako třeba na Fredyho Hirsche, či jednoho z esesáků. Kniha se čte se jedním dechem. Na jedné straně se čtenář dozvídá o hrůzách odehrávajících se v koncentračních táborech a na druhé straně uchlácholí své zoufalství spolu s Ditou na stránkách několika knih, které má osvětimská knihovnice k dispozici. Právě důležitost knih je něco, co mě na tomto příběhu nesmírně nadchlo. Někdo si může říkat, proč číst v továrně na smrt, když to stejně za chvíli všechno skončí. Jenže Dita i já na to máme jiný názor. Knihy jsou něco, co nám umožní ponořit se do jiného světa a třeba jen na chvíli přestat vnímat realitu.

V příběhu nalezneme prostřednictvím Dity několik odkazů na knihy, většinou i s úryvkem z nich. Ať už se jedná například o Citadelu od A. J. Cronina, Kouzelný vrch od T. Manna nebo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od J. Haška, všechny tyto knihy Dita buď sama přečetla, nebo jí byly převyprávěné. Sama na ně má určitý názor a jejich svět využívá k ukrývání se před realitou.

Ano, realita. I v tomto příběhu se čtenář dozví o zvěrstvech, které byly páchány v koncentračních táborech a to bez přikrašlování, nebo zjemňování. I v této knize čtenář pocítí zlost, lítost nebo beznaděj, stejně tak jako osvětimští vězni. Nejvíce se to projeví ke konci knihy, kde se pozná skutečná síla člověka a hrůzy, které je schopen přežít, ale také podmínky, za kterých umírali nevinní lidé.  

Já jsem touto knihou proplula rychle, jak byla čtivá a dobře napsaná. Oceňuji i nádhernou obálku a celkové zpracování knihy je nádherné. Velmi chválím i dodatek ke knize, ve které se autor zmiňuje o setkání se samotnou Ditou Krausovou, o jeho rešerších a je zde také přiložen seznam některých postav, které se v knize objevily, s krátkým vysvětlením toho, jak dopadly.

Celkové hodnocení
Kniha je nádherně zpracovaná jak zvenku, tak zevnitř. Čte se skoro sama, je plná historických faktů a čtenář má možnost dozvědět se něco víc o postavách, které zná ze školních lavic z hodin dějepisu. Dita je příjemná hlavní hrdinka, která si udržela i přes nepřízeň osudu odvahu a silnou osobnost. Pravidelně se ukrývá před světem a noří se do stránek knih, které velmi pečlivě opatruje v jedné z největších továren na smrt i přes hrozbu smrti. Knihy, se kterými se Dita setká, přibližuje čtenáři a většina z nich má na stránkách této knihy úryvek. I přes hrůzy, které se děly v koncentračních táborech, má čtenář pocit alespoň jakéhosi ukonejšení přes Ditinu lásku ke knihám, čímž činí tento příběh naprosto jedinečným. Jelikož jsem četla už hodně knih o druhé světové válce, musím říct, že tahle se řadí k těm nejlepším a já jsem nesmírně ráda, že jsem si jí mohla přečíst. Všem, kteří mají toto téma rádi knihu doporučuji a dávám 5/5.


Ježení 2014

Ahoj!
Dneska tu pro vás mám knížky, které jsem dostala k letošním Vánocům.
Jelikož já knížky většinou nedostávám, je pro mě úspěch jedna a více knih. Letos jsem ale byla nejspíš hodná, protože ta kniha není pouze jedna a jsou všechny úplně dokonalé.
Pusťme se do toho!



Jako první jsem dostala balíček se třemi knihami, všechny od autora Johna Saula. Před Vánoci jsem je objevila ve výprodeji za pár korun, tak jsem si je pořídila a dala mamce, aby mi je zabalila k Vánocům. Jsem na ně hodně zvědavá, dobrý horor jsem nečetla už dlouho, tak snad budou skvělé a budu se u nich bát.


Další knížky jsou takové pěkné vypasené bichličky, z kterých mám šílenou radost. Poslední dobou ujíždím čím dál víc na fantasy, takže jsem ráda, že si mohu doplnit zásoby Strachem moudrého muže (druhý díl Jména větru), na který se nesmírně moc těším a čerstvou novinkou Píseň krve. Ten přebal je naprosto bezvadný, už jenom kochat se tou knížkou stojí za to.



A jako třešničku na dortu tu mám dárek od mého milého, kterým je knížka Osvětimská knihovnice. Po tomhle díle mé srdce prahne už od té doby, co u nás vyšla. Jsem trochu blázen do knih odehrávajících se za druhé světové války, takže tohle pro mě byla skoro povinnost si přečíst a já jsem strašně ráda, že ji mám doma, protože ten obal je taky úžasný a jelikož mám tuhle knížku už i přečtenou, tak mohu říct, že opravdu stojí za to.

A jestli někdo z vás četl některou z těchto knížek, určitě mi dejte vědět, jak se vám líbily a nezapomeňte se pochlubit, co jste dostali k Vánocům vy a jestli nedostáváte knížky, určitě se pochlubte i neknižním dárkem, který vám udělal radost.

Krásný Nový rok!

RECENZE| Šachové figurky



Název: Šachové figurky
Autor: Peter May
Překladatel: Linda Kaprová
Počet stran344
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Host

Anotace
Fin Macleod se znovu usadil na ostrově Lewis v souostroví Hebridy, kde kdysi žil jako dítě. Jakožto bývalý policejní detektiv je najat místním majitelem rozsáhlých pozemků jako šéf ostrahy. Pro muže Finových zkušeností by to měl být snadný úkol.
Při vyšetřování nezákonné činnosti, k níž na hospodářství dochází, se setkává s nepolapitelným místním pytlákem Piskořem Macaskillem, se kterým kdysi chodil do školy. Ale když Fin Piskoře dopadne při pytlačení, stanou se oba svědky bizarního přírodního jevu, při němž se samovolně vyprázdní nedaleké jezero a na jeho dně se objeví malé zabahněné letadlo s důvěrně známým nápisem na boku.
Oba muži vědí, co najdou uvnitř - tělo jejich kamaráda, muzikanta Roddyho Mackenzieho, jehož letadlo zmizelo před více než sedmnácti lety. Když Fin v Piskořově tváří zahlédne i něco jiného než šok z pohledu na Roddyho ostatky, zmocní se ho mrazivá předtucha. Fin postupně odhaluje Piskořovo tajemství, není však ani zdaleka připraven na to, že pravda o minulosti může ovlivnit i budoucnost.

O knize
Šachové figurky jsou posledním dílem z trilogie Ostrov Lewis. Tato série je velmi oblíbená a Šachové figurky byly jednou z nejočekávanějších knih roku 2014.

Děj knihy se odehrává na ostrově Lewis, jak už název série vypovídá, který leží u pobřeží Skotska. Díky tomuto prostředí se v knize objevují názvy, jména lidí i některé výrazy v gaelštině. Pro lepší požitek z příběhu je na začátku knihy uveden seznam gaelských názvů vyskytujících se v knize s jejich orientační výslovností. Přijde mi to jako skvělá zajímavost, když se chce čtenář více ponořit do děje a možná i trochu více prozkoumat tuto krásnou část světa a poznat jazyk, kterým tu lidé hovoří.

Ostrov Lewis je překrásně popsán, čtenář má pocit, jako by ho sebou autor vzal na výlet a ukazoval mu krásy ostrova z pohodlí domova. Lidé zde mají jiný vztah k přírodě, než známe z našich končin. Je to krásná změna přečíst si knihu, která oslavuje přírodní krásy stejně tak, jako jiná oslavuje krásy metropolí.

Postavy z knihy jsou napsány velmi reálně, všichni se svými chybami i přednostmi. Některé postavy jsou sympatické, jiné zrovna nemusíte, stejně tak jako je tomu v reálném životě. Hlavní postava Fin je příjemný muž, kterého si oblíbí snad každý čtenář. Je to silná osobnost, ale velmi reálná, žádný superhrdina bez chyb. Mně osobně přirostl k srdci nejvíc Piskoř, i když to je otázka osobního vkusu, neboť je to muž, který má velké srdce, ale nedává to tolik najevo, i když pro přátele a rodinu by se rozdal. Má své osobní problémy a řeší je po svém, jak nejlépe umí.

Dějová linie je rozdělená na dvě části. První část je přítomnost na ostrově Lewis, vyprávěná er-formou, kde se řeší případ ztraceného letadla a mrtvoly v něm. Druhá část je vyprávěna ich-formou a týká se minulosti, ve které se schovává nápověda k řešení celého příběhu. Toto rozdělení je skvělý nápad, který činí knihu ještě poutavější a postavy ještě reálnější, neboť se dozvídáme podrobnosti z jejich života.

Kniha je velmi čtivá a poutavá, hlavně díky stylu psaní Petera Maye, který píše skoro poeticky a používá spousty výrazů a obratů, které činí jeho psaní složitějším a krásnějším, než jsem zvyklá z jiných knih detektivního žánru. I když zaškatulkování Šachových figurek pouze do detektivního žánru není přesné, je to spíše román, než detektivní příběh. Většinu příběhu sledujeme osudy hlavních hrdinů, historii městečka a současné vztahy mezi obyvateli. Případ mrtvoly v letadle je řešen skoro okrajově, nejvíce se mu autor věnuje ke konci knihy. Závěr příběhu je napínavý, uzavírá se několik dějových linií dohromady a dozvídáme se osudy mnoha postav. Tím, jak je celá kniha spíše románového žánru, než toho detektivního, mě konec knihy trochu překvapil a nepřišel mi tolik vhodný. Jako by chtěl autor najednou dohnat to, co zmeškal.


Celkové hodnocení
Celkově se mi kniha líbila, byla velmi čtivá a krásně napsaná. Spíše než do detektivního žánru bych ji zařadila do románů a kdyby se Peter May rozhodl napsat pouze o osudech obyvatel ostrova Lewis, určitě bych si to ráda přečetla. Příroda podaná od tohoto autora vypadá daleko přitažlivěji, než jakékoliv lákadlo velkoměsta a čtenář má pocit, jako by všechny ty krásy ostrova Lewis viděl před sebou. Autor se vyjadřuje krásně a používá složitější výrazy, než je čtenář zvyklý z klasické detektivky. Postavy z knihy jsou reálně popsané, nejsou tam pouze dobré a zlé postavy, každý má od všeho trochu a záleží pouze na něm, jak se s tím vyrovná a jaká část povahy u něj převládne - stejně tak jako u lidí v reálném životě. Kniha je velmi dobře propracovaná a ráda jsem se dozvěděla něco z historie městečka a z minulosti postav. Pouze závěr mi k celkovému vyznění knihy moc neseděl.
Knihu bych nedoporučovala pouze čtenářům, kteří se těší na klasickou detektivku a kteří požadují, aby tekla krev proudem a na každé stránce zakopávali o mrtvoly.
Těším se, až si přečtu další knihy od Petera Maye. Šachovým figurkám dávám 4/5.

Za poskytnutí recenzní e-knihy velmi děkuji e-shopu Palmknihy.cz.


Výhra v Tajné soutěži

V listopadu jsem se rozhodla zúčastnit se Tajné soutěže, kterou pořádaly Wayll a Kejbí. Osobně mám ráda kreativní soutěže, protože nezáleží pouze na štěstí (které já prostě na losování nikdy nemám), ale také na tom, jak se člověk snaží něco vymyslet.

Rozhodně se mi líbí koncept této soutěže, protože jste předem přesně nevěděli, o co se soutěží. Původně bylo v soutěži celkem 16 knih, nakonec se rozrostly ještě o jednu a výherců bylo 7. Knihy byly utajené, holky pouze ke každé z nich zveřejnily tři hlavní body, které knihu vystihují. Výherci si potom tedy vybrali podle toho, která z knih jim zní nejlépe. A právě tohle se mi líbilo nejvíc, protože kolikrát se člověk řídí jenom obálkou a po některé z knih by třeba ani nesáhl, ale přitom by se mu líbila. Pokud byste se rádi podívali na zadání soutěže a zkusili si třeba uhádnout předem, jaké knihy se pod tajnými balíčky ukrývají, můžete tady a tady.

Já jsem měla to veliké štěstí, že jsem v takové konkurenci byla vybrána jako výherkyně z části psaní na blogu Wayll. Nemusím ani říkat, jak velikou jsem měla radost. A teď ne že bych se tu chtěla vytahovat, ale součástí soutěže bylo i to, že výherci zveřejní svou reakci na výhru, ať už formou článku, nebo videa. Já tedy zůstávám u svých článků, ale snad to bude stačit na projevení tísíců díků a nesmírné radosti, kterou mi výhra přinesla. A teď už jdeme na to.

Balíček mi přivezla pošta v době, kdy jsem naštěstí byla doma, takže jsem nemusela podstupovat muka ve frontě na poště při vyzvedávání balíčku a mohla si ho hned otevřít. Také jsem svou radostí z balíčku nakazila i pošťáka, který se rozesmál a popřál mi hezký zbytek dne, protože málokdo ho asi vítá s větší radostí, než já. Balíček jsem si dala pod stromeček, připravila kudličku, pustila koledy a měla jsem druhý Štědrý večer. Vy se teď můžete pustit do rozbalování se mnou.




V balíčku čekal úžasný dopis a naprosto bezvadná záložka - děkuji!!!

Krásně zabalený balíček ^^ 


A toto jsou mé tři knihy, které jsem si vybrala:


 Kniha číslo 8 byla popsaná následovně:

  • Lidské hrdiny tu nenajdete. Spíš příbuzné Jerryho.
  • 252 stran
  • mapka
Jelikož mám ráda myši, potkany a všemožné takovéhle potvůrky (chovala jsem kdysi 2 potkany a chovala bych i další, ale mamka z nich má panickou hrůzu), chtěla jsem si přečíst nějakou knihu s nimi. Navíc jsem blázen do map v knize, takže to bylo jasné.
Když jsem knížku vybalila, zjistila jsem, že jsem jí ještě nikdy neviděla a nadšeně jsem se pustila do čtení anotace, která mě nadchla a myslím, že by to mohla být přesně knížka pro mě, až budu potřebovat nějakou skvělou oddychovku. A už se těším na přátele myšáky! 


V písku času - Michael Hoeye

Knížka číslo 7 zněla:

  •  Británie
  • drsná realita
  • obchod
Británii mám ráda a knížky, ve kterých je drsná realita, bývají většinou dost dobré a také se v nich člověk něco přiučí o světě. O obchodu jsem si původně myslela to, že se bude děj odehrávat v nějakém hyper, super, cokoliv marketu. Ale byla jsem tedy úplně mimo mísu.
Tuhle knížku jsem také neznala a nikdy neviděla, ale zní mi skvěle (samozřejmě ne skvěle tím obsahem, protože se jedná o obchod s prostitutkami a na tom nic skvělého není), protože o tomhle tématu jsem ještě nic nečetla a ráda se o něm něco dozvím. Když jsem knížku vybalovala, viděla jsem nejdřív zářivě růžový obal a chvíli jsem si říkala, jestli jsem si nevybrala nějakou červenou knihovnu, ale předek knihy mě přesvědčil o tom, že tam červené knihovny moc nebude. Myslím si, že se mi tahle knížka trefí do vkusu, protože mám ráda knihy o drsných osudech lidí a myslím si, že by lidé před těmito problémy neměli zavírat oči a udělat alespoň to, že si přečtou, co se kde děje za zrůdnosti. 
Můj milý mi při rozbalování asistoval a okomentoval to tak, že jsem si vybrala skvěle, protože po téhle knize budu potřebovat super oddychovku, jakou jsou mí přátelé myšáci, alias kniha číslo 8 - V písku času.


Lolita komplex - Romain Slocombe
 A do třetice všeho dobrého kniha číslo 1:

  • příběh o osudové lásce a magii, jemuž propadne každá romantická duše
  • ideální pro dlouhé zimní večery
  • pyšní se jednou z nejkrásnějších obálek
Tuhle knížku jsem si vybrala hlavně kvůli tomu, že jsem měla (a doteď mám) strašnou chuť přečíst si něco jemného, romantického, protože se mi to k Vánocům tematicky hodí nejvíc a přijde mi, že si tyto příběhy pod ozdobeným stromečkem v době klidu a míru vychutnám víc, než nějakou krvavou detektivku. Navíc mi k tomu seděl i druhý popisek, že se kniha hodí na dlouhé zimní večery. A navíc, koho z vás by nepotěšilo, že má kniha jednu z nejkrásnějších obálek.
Tahle knížka mě překvapila svou tloušťkou, takže jsem na ní byla extra zvědavá (mám ráda tlusté knihy). Jaké bylo mé nadšení, když na mě vykoukl Zimní příběh! Tuhle knížku jsem jako jedinou znala od vidění, dokonce jsem si jí přála mít v knihovničce už od té doby, co vyšla. Udělala mi nesmírnou radost a hned až dopíšu tenhle článek, ji půjdu rozečíst. Přeci jen musím využít toho, že tu ještě máme dlouhé zimní večery, než je nahradí dlouhé letní pařáky.


Zimní příběh - Mark Helprin
 Tady můžete vidět všechny krásky pohromadě a já jsem za ně nesmírně ráda a mám z nich ohromnou radost. Tímto chci také mockrát poděkovat Wayll za to, že nám dala možnost si takhle obohatit Vánoce a také za to, jak hrozně moc milá a sympatická slečna je. Děkuju!!


A pokud někdo z vás některou knihu četl, určitě se mi svěřte, jak se vám líbila!
Hezký zbytek svátků a krásný Nový rok!