RECENZE| Jméno větru

| | |

Název: Jméno větru
Autor: Patrick Rothfuss
Překladatel: Jana Rečková
Počet stran: 648
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Argo, Triton
Série: Kronika Královraha #1

Na začátku knihy se setkáváme s mužem jménem Kote, který vede hostinec v zapadlé vesničce a není na něm nic zvláštního. Až na pár věcí. Díky Kronikáři, který přichází do hostince za účelem sepsání příběhu o slavném muži jménem Kvothe, se o něm můžeme dozvědět více. A tím začíná příběh, vyprávěný Kvothem, u kterého budete brečet, smát se, soucítit s hlavním hrdinou a držet mu palce.
Kvothe vyrůstal u potulných herců, kde se mu dostalo i patřičného vzdělání v oblasti hudby, kultury a herectví. Na loutnu umí hrát jako málokdo jiný a učení mu jde tak snadno, že byste mu to mohli závidět. Do života se mu dostane i zvláštní člověk, který zná jméno větru a Kvothe nechce nic jiného, než se ho naučit také. A to mu vnukne nápad, že by se jednou mohl přihlásit na slavnou Univerzitu. Bohužel osud pro Kvotha vymyslel úplně něco jiného a z mladíka se stává sirotek, který se o sebe musí postarat sám ve velkém městě, kde vůbec nikoho nezná. Avšak touha pomstít se, dokázat, co v něm je a dostat se na Univerzitu je větší, než cokoliv jiného.


Na knížku mě nalákaly pochvalné recenze jak českých, tak i zahraničních blogerů. Pořád jsem si říkala, že knížku tolik nepotřebuji a že nemá cenu si jí kupovat. Ale když jsem ji viděla na azknihy.cz za polovinu normální ceny, musela být moje. Jsem ráda, že mám to vydání, které mám. Zaprvé mi přijde zbytečné rozdělovat první díl na dva díly a tahat tak z lidí ještě více peněz a zadruhé se mi strašně líbí tato obálka. Ale jak pokaždé říkám, obálka není vše a důležitý je obsah.

Kvothe se mi zalíbil hned od začátku. Byl to zvědavý mladík, inteligentní, zdravě sebevědomý a velmi se mi líbil jeho vztah k rodině. Líbily se mi i jeho rusé vlasy, protože málo hrdinů knih má takovou barvu vlasů a podle mého názoru je to škoda. Každopádně tak, jak vypadal uvnitř mé hlavy, byl naprosto dokonalý. Přála bych vám ho vidět. Autorovi se povedlo to, co se občas zase tak nedaří. Pokud je příběh vyprávěn retrospektivně, občas mám problém představovat si postavu tu starší a tu zase mladší. Navíc ještě přichází problém, že samozřejmě postava stárne i během toho retrospektivního vypravování, což kolikrát nezvládám vůbec vnímat. Ale u Jména větru jsem tenhle problém vůbec neměla. Kvotha jsem vnímala přesně na tolik let, kolik mu bylo. Choval se podle mě naprosto přiměřeně ke svému věku, ačkoliv životem na ulici určitě duševně dospěl daleko rychleji, než měl. Z bezstarostného dítěte se stává mladý muž, který si v životě prošel mnohým, a možná i proto se stává tak silným a cílevědomým. Ale nestane se to během jedné noci, to je silně nereálné. Autor nás nechává nahlížet na to, jak se Kvothe postupně mění a stává se silnější a zvládá se o sebe postarat lépe, než v začátcích jeho (pardon, já to tak musím nazvat) bezdomovecké éry. Kvothe je hrdina napsaný jako přímo pro mě, je to takový chlap, jaký by měl být každý.
deviantart.com 

Kniha je poměrně dost dlouhá, ale já jsem si užila každé slovo a žádnou stránku bych nevynechala. Jen díky tolika stranám se můžeme perfektně vžít do Kvotha a uvědomit si, proč se choval zrovna tak, jak se choval v určitých situacích a co ho k tomu vedlo. Jen pokud známe jeho minulost, můžeme pochopit jeho povahu. Autor pro nás navíc nachystal nový a úžasný svět plný magie (neboli sympatie) a tajemna. Podle mě je magie v tomto příběhu vymyšlena skvěle a bylo vidět, že si s tím dal autor práci a bezvadně si to promyslel. Dávám palec nahoru za platební systém, v jehož názvech mincí jsem se musela učit trochu orientovat, ale nakonec jsem to přeci jen zvládla a ocenila něco nového, dále palec nahoru za různé národnosti a cizí jazyky a dokonce si autor vymyslel i jedenník (což je týden o 11 dnech) a každý den má svůj název. Jako každý svět, i v tomto existuje bůh, ke kterému se lidé upínají. Jak si můžete všimnout, je to velmi reálný, detailně popsaný svět, který si každý dokáže představit jako existující.

Co se týče designové stránky, nemám vůbec žádné výhrady. Na deskách je mapa světa, ve kterém se příběh odehrává a za mapky vždycky dávám plusové body. Miluji mapky. Dále jsem nadšená z látkové záložky. Ne že bych neměla svoje, ale nějakým způsobem mi přijdou hezké a hlavně jsou vždycky po ruce. Písmena v knize jsou velká akorát, nemám ráda ani moc malá písmena, kdy potom jednu stránku čtete deset minut, ani moc velká. Kapitoly začínají velmi pěkně a jak si už dokážete představit, celkově mě kniha velmi nadchla a stává se jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

Děj utíkal rychle, nikde jsem se nezasekla, nenudila. Patrick Rothfuss píše naprosto geniálně, jeho psaní je čtivé a vtáhne vás do děje, ani nevíte jak. Tuhle knížku bych rozhodně doporučila všem, kteří mají žánr fantasy rádi, ale i těm, kteří mu tolik neholdují, protože tenhle příběh není pouze o magii. Ta je tam vsunuta velmi reálně a všechno do příběhu perfektně zapadá. Já se rozhodně podívám po dalším dílu, protože se nemůžu dočkat na další Kvothovo vyprávění. Bez jakéhokoliv váhání dávám 5 bichliček z 5.





2 komentářů:

Bastera řekl(a)...

Jo jo taky se na ní někdy chystám, ale odrazuje mě počet stránek :) Ale po Tvé recenzi k tomu mám zase o něco blíže! Děkuji :)

Jeannette řekl(a)...

Mně taky docela odrazoval počet stránek, ale potom jsem neměla žádnou jinou knížku po ruce, tak jsem si říkala že se do ní pustím. A pokud tě bude bavit tak, jak bavila mě, vůbec ti počet stran nebude vadit :)

Okomentovat