Název: Osvětimská knihovnice
Autor: Antonio G. Iturbe
Překladatel: Štěpán Zajac
Počet stran: 448
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Akropolis
Anotace
Když v září 1943 dorazil do Osvětimi-Březinky transport vězňů z Terezína, stalo se něco neobvyklého - neproběhla selekce. Všichni, včetně starých lidí a dětí, byli umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky dnes čtyřiaosmdesátileté Dity Krausové, se též vracíme k polozapomenuté historii bloku 31. Tento blok pod vedením všeobecně respektovaného Fredyho Hirsche (1916-1944) se pro děti stal útočištěm i tajnou školou. Hrdinka příběhu, čtrnáctiletá Dita, osvětimská knihovnice, je strážkyní podivuhodného táborového tajemství - několika zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem. Dita je ovšem také nedobrovolnou strážkyní tajemství Hirschova...
O knize
Osvětimská knihovnice mě uchvátila ihned, jakmile jsem se dozvěděla, že vyšla. Jsem velký fanoušek příběhů z 2. světové války a tento jsem tedy nemohla jen tak přehlédnout.
Osvětimská knihovnice je příběh podpořený historickými fakty a taktéž i zpovědí Dity Krausové, hluchá místa doplňuje autor fikcí. Nicméně musím podotknout, že se čtenář dozví hodnotné historické informace o koncentračních táborech ve vysoké míře.
Děj je zasazen, jak už název napovídá, do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Zde se v rodinném táboře vyskytuje neobvyklé uskupení, které v příbězích o koncentračních táborech většinou nevídáme. Je tu škola a školka pro děti. Děti si během dne hrají, zpívají písničky a neruší tak své rodiče při práci. Ve skrytu před nacisty se tu ale i učí - pod neustálou hrozbou, že budou všichni potrestáni. Přeci jen se ale najdou tací, kteří se nevzdávají naděje a snaží se předat informace další generaci, která se možná nedožije dalšího dne. Mezi nimi se nachází i Dita, která se stará o osvětimskou knihovnu - několika málo svazků různorodých knih, které půjčuje k vyučování a odpolední četbě.
Dita je odvážná slečna, která se v nehostinných podmínkách snaží najít útěchu na stránkách knih, které ukrývá před nacisty. Útěk do jiného světa ji dává možnost na chvíli zapomenout na utrpení, které kolem sebe každý den pozoruje a často se noří i do vzpomínek. Tím nám umožňuje nahlédnout do jejího mládí v Praze, na příchod Němců, stěhování se do různých ghett až nakonec do Terezína a Osvětimi.
Kniha je psána er-formou a většinu příběhu sledujeme Ditu, i když se autor občas rád soustředí na jiné vedlejší postavy, jako třeba na Fredyho Hirsche, či jednoho z esesáků. Kniha se čte se jedním dechem. Na jedné straně se čtenář dozvídá o hrůzách odehrávajících se v koncentračních táborech a na druhé straně uchlácholí své zoufalství spolu s Ditou na stránkách několika knih, které má osvětimská knihovnice k dispozici. Právě důležitost knih je něco, co mě na tomto příběhu nesmírně nadchlo. Někdo si může říkat, proč číst v továrně na smrt, když to stejně za chvíli všechno skončí. Jenže Dita i já na to máme jiný názor. Knihy jsou něco, co nám umožní ponořit se do jiného světa a třeba jen na chvíli přestat vnímat realitu.
V příběhu nalezneme prostřednictvím Dity několik odkazů na knihy, většinou i s úryvkem z nich. Ať už se jedná například o Citadelu od A. J. Cronina, Kouzelný vrch od T. Manna nebo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od J. Haška, všechny tyto knihy Dita buď sama přečetla, nebo jí byly převyprávěné. Sama na ně má určitý názor a jejich svět využívá k ukrývání se před realitou.
Ano, realita. I v tomto příběhu se čtenář dozví o zvěrstvech, které byly páchány v koncentračních táborech a to bez přikrašlování, nebo zjemňování. I v této knize čtenář pocítí zlost, lítost nebo beznaděj, stejně tak jako osvětimští vězni. Nejvíce se to projeví ke konci knihy, kde se pozná skutečná síla člověka a hrůzy, které je schopen přežít, ale také podmínky, za kterých umírali nevinní lidé.
Já jsem touto knihou proplula rychle, jak byla čtivá a dobře napsaná. Oceňuji i nádhernou obálku a celkové zpracování knihy je nádherné. Velmi chválím i dodatek ke knize, ve které se autor zmiňuje o setkání se samotnou Ditou Krausovou, o jeho rešerších a je zde také přiložen seznam některých postav, které se v knize objevily, s krátkým vysvětlením toho, jak dopadly.
Celkové hodnocení
Kniha je nádherně zpracovaná jak zvenku, tak zevnitř. Čte se skoro sama, je plná historických faktů a čtenář má možnost dozvědět se něco víc o postavách, které zná ze školních lavic z hodin dějepisu. Dita je příjemná hlavní hrdinka, která si udržela i přes nepřízeň osudu odvahu a silnou osobnost. Pravidelně se ukrývá před světem a noří se do stránek knih, které velmi pečlivě opatruje v jedné z největších továren na smrt i přes hrozbu smrti. Knihy, se kterými se Dita setká, přibližuje čtenáři a většina z nich má na stránkách této knihy úryvek. I přes hrůzy, které se děly v koncentračních táborech, má čtenář pocit alespoň jakéhosi ukonejšení přes Ditinu lásku ke knihám, čímž činí tento příběh naprosto jedinečným. Jelikož jsem četla už hodně knih o druhé světové válce, musím říct, že tahle se řadí k těm nejlepším a já jsem nesmírně ráda, že jsem si jí mohla přečíst. Všem, kteří mají toto téma rádi knihu doporučuji a dávám 5/5.
Anotace
Když v září 1943 dorazil do Osvětimi-Březinky transport vězňů z Terezína, stalo se něco neobvyklého - neproběhla selekce. Všichni, včetně starých lidí a dětí, byli umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky dnes čtyřiaosmdesátileté Dity Krausové, se též vracíme k polozapomenuté historii bloku 31. Tento blok pod vedením všeobecně respektovaného Fredyho Hirsche (1916-1944) se pro děti stal útočištěm i tajnou školou. Hrdinka příběhu, čtrnáctiletá Dita, osvětimská knihovnice, je strážkyní podivuhodného táborového tajemství - několika zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem. Dita je ovšem také nedobrovolnou strážkyní tajemství Hirschova...
O knize
Osvětimská knihovnice mě uchvátila ihned, jakmile jsem se dozvěděla, že vyšla. Jsem velký fanoušek příběhů z 2. světové války a tento jsem tedy nemohla jen tak přehlédnout.
Osvětimská knihovnice je příběh podpořený historickými fakty a taktéž i zpovědí Dity Krausové, hluchá místa doplňuje autor fikcí. Nicméně musím podotknout, že se čtenář dozví hodnotné historické informace o koncentračních táborech ve vysoké míře.
Děj je zasazen, jak už název napovídá, do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Zde se v rodinném táboře vyskytuje neobvyklé uskupení, které v příbězích o koncentračních táborech většinou nevídáme. Je tu škola a školka pro děti. Děti si během dne hrají, zpívají písničky a neruší tak své rodiče při práci. Ve skrytu před nacisty se tu ale i učí - pod neustálou hrozbou, že budou všichni potrestáni. Přeci jen se ale najdou tací, kteří se nevzdávají naděje a snaží se předat informace další generaci, která se možná nedožije dalšího dne. Mezi nimi se nachází i Dita, která se stará o osvětimskou knihovnu - několika málo svazků různorodých knih, které půjčuje k vyučování a odpolední četbě.
Dita je odvážná slečna, která se v nehostinných podmínkách snaží najít útěchu na stránkách knih, které ukrývá před nacisty. Útěk do jiného světa ji dává možnost na chvíli zapomenout na utrpení, které kolem sebe každý den pozoruje a často se noří i do vzpomínek. Tím nám umožňuje nahlédnout do jejího mládí v Praze, na příchod Němců, stěhování se do různých ghett až nakonec do Terezína a Osvětimi.
Kniha je psána er-formou a většinu příběhu sledujeme Ditu, i když se autor občas rád soustředí na jiné vedlejší postavy, jako třeba na Fredyho Hirsche, či jednoho z esesáků. Kniha se čte se jedním dechem. Na jedné straně se čtenář dozvídá o hrůzách odehrávajících se v koncentračních táborech a na druhé straně uchlácholí své zoufalství spolu s Ditou na stránkách několika knih, které má osvětimská knihovnice k dispozici. Právě důležitost knih je něco, co mě na tomto příběhu nesmírně nadchlo. Někdo si může říkat, proč číst v továrně na smrt, když to stejně za chvíli všechno skončí. Jenže Dita i já na to máme jiný názor. Knihy jsou něco, co nám umožní ponořit se do jiného světa a třeba jen na chvíli přestat vnímat realitu.
V příběhu nalezneme prostřednictvím Dity několik odkazů na knihy, většinou i s úryvkem z nich. Ať už se jedná například o Citadelu od A. J. Cronina, Kouzelný vrch od T. Manna nebo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od J. Haška, všechny tyto knihy Dita buď sama přečetla, nebo jí byly převyprávěné. Sama na ně má určitý názor a jejich svět využívá k ukrývání se před realitou.
Ano, realita. I v tomto příběhu se čtenář dozví o zvěrstvech, které byly páchány v koncentračních táborech a to bez přikrašlování, nebo zjemňování. I v této knize čtenář pocítí zlost, lítost nebo beznaděj, stejně tak jako osvětimští vězni. Nejvíce se to projeví ke konci knihy, kde se pozná skutečná síla člověka a hrůzy, které je schopen přežít, ale také podmínky, za kterých umírali nevinní lidé.
Já jsem touto knihou proplula rychle, jak byla čtivá a dobře napsaná. Oceňuji i nádhernou obálku a celkové zpracování knihy je nádherné. Velmi chválím i dodatek ke knize, ve které se autor zmiňuje o setkání se samotnou Ditou Krausovou, o jeho rešerších a je zde také přiložen seznam některých postav, které se v knize objevily, s krátkým vysvětlením toho, jak dopadly.
Celkové hodnocení
Kniha je nádherně zpracovaná jak zvenku, tak zevnitř. Čte se skoro sama, je plná historických faktů a čtenář má možnost dozvědět se něco víc o postavách, které zná ze školních lavic z hodin dějepisu. Dita je příjemná hlavní hrdinka, která si udržela i přes nepřízeň osudu odvahu a silnou osobnost. Pravidelně se ukrývá před světem a noří se do stránek knih, které velmi pečlivě opatruje v jedné z největších továren na smrt i přes hrozbu smrti. Knihy, se kterými se Dita setká, přibližuje čtenáři a většina z nich má na stránkách této knihy úryvek. I přes hrůzy, které se děly v koncentračních táborech, má čtenář pocit alespoň jakéhosi ukonejšení přes Ditinu lásku ke knihám, čímž činí tento příběh naprosto jedinečným. Jelikož jsem četla už hodně knih o druhé světové válce, musím říct, že tahle se řadí k těm nejlepším a já jsem nesmírně ráda, že jsem si jí mohla přečíst. Všem, kteří mají toto téma rádi knihu doporučuji a dávám 5/5.
O knize slyším prvně, ale vypadá to moc zajímavě
OdpovědětVymazatJackelin Mandragor: Jestli tě tahle tématika zajímá, tak se po knize určitě podívej, já jsem z ní ohromně nadšená :)
OdpovědětVymazat