RECENZE| Dívka, která se třpytila

Název: Dívka, která se třpytila

Autor: Lauren Beukes

Překladatel: Petra Navrátilová

Počet stran: 368

Rok vydání: 2015

Nakladatelství: Jota

Anotace
Harper získá v roce 1931 klíč od domu, který mu umožní cestovat časem. Nachází zde pokoj plný trofejí z vražd, které jednou spáchá - protože už je vlastně spáchal. Putuje časem od světové hospodářské krize třicátých let minulého století až po léta devadesátá a pronásleduje zářící dívky, mladé inteligentní a nadějné ženy s potenciálem. Pod dohledem je má od jejich dětství a zabíjí je až jako dospělé ženy. Kirby měla to štěstí, že Harperovo napadení přežila. Začne hledat další dívky, které však tolik štěstí neměly a podobná napadení nepřežily. Důkaz - Dům a jeho tajemství - který Kirby nachází, se zdá neuvěřitelný. Situace se mění v neprospěch Harpera, protože teď začne ona pronásledovat jeho...

Můj názor
Tato kniha je momentálně nejspíš jednou z nejčtenějších knih v České republice. Není divu, vždyť nabízí originální námět, napínavý příběh a navíc láká i nádhernou obálkou. Jak se povedly či nepovedly vyplnit všechny mé představy a očekávání, se můžete dočíst níže.

Tuto knihu bych bez váhání mohla označit jedním jediným slovem - zvláštní. Opravdu si troufnu říci, že podobnou knihu jste ještě nikdy nečetli. Liší se skoro vším od ostatních knih, dokonce i od těch podobného žánru - ale nebojte, slova složená do vět přeci jenom má, alespoň tímto nevybočuje z řady.

Největším lákadlem pro mě byl námět cestování časem a vraždění dívek. To, přiznejme si, je prostě geniální myšlenka. Vrah, který svou oběť brutálně (ano, opravdu brutálně, kolikrát létají vzduchem střeva - doslova) zbaví života, a pak si prostě a jednoduše odcestuje do jiného desetiletí. Proč ne, zkuste si ho potom chytit. Námět by zasloužil jedničku s hvězdičkou a pokud jste fanoušky krve a brutality, také nebudete zklamáni. Ovšem nečekejte ji na každém kroku, Harper je sice rychlovrah a zvládne toho docela dost za krátkou dobu, ale na každé stránce o mrtvoly zakopávat nebudete.

Ovšem to, co trochu pokulhává za námětem, je pro mě zpracování, a to hlavně postav. Největším problémem pro mě byl sám Harper, kterého jsem si prostě nemohla oblíbit ani znelíbit tak, jako většinu vrahů v ostatních thrillerech. Někteří jsou prostě tak geniální, že je musíte obdivovat, jiné zase z hloubi duše nenávidíte. Mně byl Harper tak trošku jedno, četla jsem o jeho počínání bez nějakých větších emocí. Líto mi bylo jeho obětí, to ano, protože si většinou vybíral takové ženy, které byly zajímavé, měly zajímavou práci a obecně bych mohla říct, že bych o nich četla raději, než o Harperovi.

zdroj: vimeo.com

Musím však zmínit jednu světlou výjimku - Kirby. Ta slečna je přesně má krevní skupina, sedla mi do noty a byla neskutečně sympatická. Celou knihu táhla hlavně ona a kapitoly s ní jsem jenom hltala. Byla vtipná a sarkastická, neskutečně silná žena a obrovská bojovnice. Tahle postava byla tím, co tu knihu dokázalo dostat ještě o stupínek výš. Mírně mi připomínala Lisbeth Salanderovou, a proto jestli máte rádi tento typ postav, určitě se po knize podívejte.


Příběh se celkově četl docela rychle, některé pasáže byly pomalejší, jiné rychlejší, ale občas mi dělala problém orientace. Někdy jsem začala číst novou kapitolu a měla pocit, že jsem musela vynechat několik stránek, neboť mi text nezapadal do kontextu. Jasně, četla jsem o cestování časem a nemůžu čekat, že vyprávění bude chronologické, ale určitou logiku bych v tom ráda našla. Nakonec se ale vše spojilo a dotvořilo mi celkový obraz o celém ději.

Autorka sama v doslovu uvádí, kolik práce ji dalo zjistit si veškeré zajímavosti, udělat průzkumy a výzkumy, doučit se spoustu věcí ze spousty oborů, aby mohla knihu vytvořit. Nejsem si ale jistá, zda by kniha nebyla lepší, pokud by se autorka nesnažila vměstnat do ní všechny poznatky. Samozřejmě, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, ale pro mnohé to může působit až přeplácaným dojmem.

Konečné hodnocení
Kniha mě nesmírně zaujala svým námětem a nakonec pro mě dopadla dobře, líbila se mi a byla čtivá. Děj měl spád, bylo to napínavé a cestování časem dodávalo knize zvláštní nádech. Hlavní záporná postava, Harper, mě nicméně vůbec nedokázal zaujmout, jak negativně, tak pozitivně a více jsem se zajímala o jeho oběti. Ovšem všechno dohnala Kirby, která mi byla nesmírně sympatická a díky ní jsem knihu ráda četla. Konec byl napínavý, ač možná pro mě trochu zmatený, jako místy celá kniha. Určitě jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože to byl zajímavý zážitek a myslím si, že nic podobného už nikdy číst nebudu. Pokud vás zajímá námět a máte rádi brutální vraždy, silnou ženskou hrdinku a taky trochu toho sarkasmu, určitě si ji zkuste sami přečíst. Za sebe dávám 3/5.

Za poskytnutí recenzní e-knihy velmi děkuji webu Palmknihy.cz.

RECENZE| Není zač

Název: Není zač

Autor: Daniel Glattauer

Překladatel: Iva Kratochvílová

Počet stran: 300

Rok vydání: 2015

Nakladatelství: Host

Anotace

Gerold Plassek je novinář, pracuje pro bezplatné reklamní noviny. Jednoho dne se však ozve jeho bývalá přítelkyně a požádá ho, aby se na pár měsíců postaral o jejího čtrnáctiletého syna, protože musí pracovně odjet do zahraničí. Gerold není zrovna nadšený, ale nemůže odmítnout, Alice mu totiž svěří, že je Manuelovým otcem. Manuel tedy vysedává v jeho kanceláři, pozoruje ho při nicnedělání a netuší, že tenhle ztroskotanec je příčinou jeho existence. Geroldovi úplně chybí energie, volný čas tráví po hospodách a alkohol je jeho nejspolehlivější přítel. Pak ale v jeho životě nastane změna: napíše krátkou zprávičku o přeplněné noclehárně pro bezdomovce a toto zařízení vzápětí dostane velkou sumu peněz od anonymního dárce. To je začátek série dobročinných darů, díky kterým se Gerold postupně dostává do veřejného povědomí, neboť vždy záhadně souvisejí s jeho články. A nakonec si ho oblíbí nejenom Manuel.

Spisovatel, který v Čechách vydal knihu Dobrý proti severáku, se vrací s dílem o sérii anonymních darů těm nejpotřebnějším, o nichž vydává články ten, jenž by sám potřeboval zachránit.

Gerold je alkoholik, který nemá žádné plány do budoucna, nezajímá ho kariérní růst a je spokojen s tím, co má. Obvykle nemám alkoholiky moc ráda, ale Gerold mi zvláštním způsobem přirostl k srdci a jako postavě jsem mu moc fandila. S příchodem syna Manuela do jeho života se začne měnit a chápat, že nejde jen o něj samotného. Současně je mu dána jakási zodpovědnost nejen za syna, ale i za své články do novin, když pochopí, že anonymní dárce pošle peníze těm, o kterých napíše. Zodpovědnost za vybírání těch, kteří si zaslouží obdržet velikou sumu peněz ho postupem času mění a tento vývoj je popsán zcela realisticky se zachováním Geroldovy původní osobnosti.

Tato kniha je nejenom o hledání cesty otce k synovi a obráceně, ale i právě o zodpovědnosti za naše činy. Cokoliv děláme, může ovlivnit naše okolí a životy cizích lidí. Autor nám tuto myšlenku nenápadně podává mezi humornými pasážemi a celá kniha se tváří jako lehké, odpočinkové čtení, za kterým je ve skutečnosti skryta silná myšlenka. Geroldův smysl pro humor je jedna ze silných stránek této knihy a velmi chválím, že si autor udržel svůj styl až do konce a dokázal pobavit na každé stránce.

Během čtení jsme zasvěceni do práce v novinových plátcích a můžeme krásně vidět, jak to v této branži chodí. Pokud se majitelům novin něco nehodí do krámu, zakážou o tom psát. Pokud se konkurenční noviny moc roztahují, napíšeme o nich drb, který se nakonec roznese po celé zemi a trvá dlouho než ho někdo vyvrátí - pokud vůbec. Už i z tohoto pohledu je kniha velmi zajímavá a čtenář si udělá obrázek, jak vzniká novinový článek a jak to chodí ve světě novin.

Konec knihy byl poněkud rozpačitý. Veliké překvapivé odhalení nezklamalo, do poslední chvíle jsem netušila, kdo vlastně ten anonymní dárce je. Bohužel to bylo ale vše, co jsem se z konce knihy dozvěděla. Postrádala jsem alespoň nějaký epilog, kde by bylo dovysvětleno všechno ostatní, co během děje vysvětleno nebylo a určitě bych si přála vědět, jak Gerold dopadl i v jiných aspektech života. Všechny jeho nové i znovuvybudované vztahy jsem s ním prožívala a ráda bych se tedy dozvěděla, jak pokračovaly nebo skončily. 

Celkové hodnocení

Lehké čtení se silným podtextem, čtivost a humor. Honba za anonymním dárcem a na pozadí toho všeho žurnalistická praxe. Reálné a sympatické postavy a jejich vývoj v čase i skvělý smysl pro humor. Pokud máte rádi takovéto příběhy, rozhodně doporučuji sáhnout po této knize. Bohužel za ten až příliš rychle uzavřený konec musím strhnout jednu hvězdičku, ale četba mě velmi bavila a autorův styl psaní mě oslovil. Celkem tedy dávám 4/5.

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji webu Palmknihy.cz.

RECENZE| Policie

Název: Policie

Autor: Jo Nesbo

Překladatel: Kateřina Krištůfková

Počet stran: 

Rok vydání: 2015

Nakladatelství: Kniha Zlín

Anotace

Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje.

Knihy od Joa Nesboho jsou vždy nejočekávanějšími knihami roku. Obzvlášť, pokud se jedná o poslední, desátý díl série o známém policistovi Harry Holeovi. Hned ze začátku bych ráda podotkla, že nedoporučuji číst tuto knihu bez četby předchozích dílů, okradli byste sami sebe o čtenářský požitek. Po dočtení Přízraku jsem napjatě očekávala, jak bude pokračovat Policie. Tyto dvě knihy jsou totiž propojené daleko více, než jakékoli předchozí.

V Oslu řádí další sériový vrah a policie postrádá svého odborníka na tento typ zločinu. Musí si se vším tentokrát pomoci sami a dostává se tedy většího prostoru pro postavy, které dříve byly pouze na vedlejší koleji. Ačkoliv máme z předchozích dílů série ponětí o tom, kdo Harryho spolupracovníci jsou, v Policii se jim můžeme dostat víc pod kůži a poznat je blíž. Na scénu se také dostává Katrine, kterou můžeme znát již ze Sněhuláka.

Tím, že u policie nepracuje Harry, se také dostáváme k tomu, že si můžeme užít autorovo psaní bez jeho nejsilnější postavy a přesvědčit se, že jeho knihy nemají tak obrovský úspěch pouze díky Harrymu, i když tomu hodně napomáhá. Nesboho styl psaní je sám o sobě skvělý, kniha je čtivá a neustále se něco děje. Jdete ze zvratu do zvratu a napětím sotva dýcháte, stránka míjí stránku a čtete rychlostí blesku. Policie je od začátku do konce napěchovaná překvapením, silnými a dechberoucími momenty. V jednom případě jsem musela knihu na chvíli odložit a vydýchat to, možná chvíli proklínat Nesboho, že mi připravil takovou šokující situaci, ale po pár minutách jsem se ke knize musela vrátit zpátky, protože jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Každopádně se v knize občas vyskytují až brutální scény, což se nebude líbit těm, kdo nejsou fanoušky příliš mnoha krve.

Policie je perfektní zakončení celé série, určitě jedna z nejlepších knih. Nesbo se předvedl v nejlepší formě a celá kniha byla skvělá jízda. Konec knihy se povedl a celkově krásně doladil celé finále. Zůstaly nezodpovězené nějaké otázky a buď tím autor naznačuje, že se chystá někdy v této sérii pokračovat, nebo to je stejné jako se životem - nikdy nedostaneme odpověď úplně na všechno.

Celkové hodnocení
Kniha se mi velmi líbila, byla nabitá akcí a napětím a o překvapení tu nebyla nouze. Nesbo dokázal závěrečný díl série vypilovat do nejmenšího detailu. Vrátil se k vraždám probíhajících v až brutálním duchu, podobné těm ve Sněhulákovi. Děj je napínavý a zvrat tu čeká na každém kroku, příběh se postupně rozplétá a přes svou složitost je nakonec vysvětlení logické a odhalení vraha připraví překvapení pro nejednoho čtenáře.
Série o Harrym Holeovi je jedna z mých nejoblíbenějších sérií a Nesbo mi tímto připravil dokonalou závěrečnou tečku a prokázal, že si své postavení v mé knihovně určitě zaslouží. Pro každého, kdo má tuto sérii rád, je přečtení posledního dílu skoro povinnost. Pro ty, kteří se s Nesbom teprve setkávají, doporučím začít od prvního dílu a užít si sérii popořadě.
Za mě dostává Policie 5/5 a procentně bych neváhala a sáhla po tom nejvyšším hodnocení - 100%.

Za poskytnutí recenzní e-knihy velmi děkuji nakladatelství Kniha Zlín.

Knihu můžete pořídit v předprodeji, plánované vydání je 8. dubna 2015.

Velká čtecí výzva 2015

Jelikož mě loňská výzva velmi bavila, i letos jsem se rozhodla zúčastnit se Velké čtecí výzvy od Nikki Finn. Pravidla jsou víceméně stejná jako loni, akorát letos se jedna knížka může zapsat pouze do 3 kategorií. Výzva vypadá skvěle a doufám, že se mi podaří zaplnit alespoň tak, jako loni.

Přečíst 10 různých knih z různých sérií:
1. Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2. Pramen povýšení
3. Cizinka
4. To All the Boys I've Loved Before
5. Policie
6. Píseň krve
7.
8.
9.
10.

Přečíst 10 knih z mé knihovničky koupených před rokem 2015:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

Přečíst 3 knihy v angličtině či jiném cizím jazyce:
1. Eleanor & Park
2. To All the Boys I've Loved Before
3.

Přečíst 5 e-knih:
1. Eleanor & Park
2. Ask the Passengers
3. Dívka, která se třpytila
4. Policie
5.

Přečíst knihy, na jejichž obale převládají tyto barvy:
1.bílá - To All the Boys I've Loved Before
2. žlutá/oranžová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu
3. červená - Maus
4. růžová -
5. modrá - Kniha ztracených věcí
6. zelená - Není zač
7. šedá - Píseň krve
8. hnědá/zlatá - Dívka, která se třpytila
9. černá - Nonstop knihkupectví pana Penumbry
10. fialová -

Přečíst knihy 5 nových autorů, které jsem doposud nečetla:
1. John Connolly - Kniha ztracených věcí
2. Jenny Han - To All the Boys I've Loved Before
3.
4.
5.

Přečíst knihy, jejichž název obsahuje:
1. jedno slovo - Maus
2. dvě slova - Není zač
3. tři slova -
4. čtyři slova - Nonstop knihkupectví pana Penumbry
5. pět slov -
6. pět a více slov - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Přečíst knihu o stránkovém obsahu:
1. do 200 stran -
2. do 300 stran - Maus
3. do 400 stran - Marťan
4. do 500 stran -
5. nad 500 stran - Píseň krve

Přečíst knihy začínající na jednotlivá písmenka v abecedě:
A - Ask the Passengers
B
C - Cizinka
D - Dívka, která se třpytila
E, F - Eleanor & Park
G, H - Harry Potter a vězeň z Azkabanu
CH
I, J
K
L
M - Marťan
N - Není zač
O - Odpusťte mi, váš Leonard
P - Pramen povýšení
R
S
T
U
V - Vesmír versus Alex Woods
Y,Z

Přečíst knihy z 10 různých nakladatelství:
1. Talpress
2. Host
3. Knižní klub
4. Kniha Zlín
5. Jota
6.
7.
8.
9.
10.

Věnovat 3 přečtené knihy do soutěže nebo komukoli jinému:
1.
2.
3.

Kniha, která mi zlomila srdce: Policie
Kniha, která byla "za babku"
Kniha, která se nedala číst bez kapesníku
Kniha, která trvala přečíst věčnost:
Kniha na jeden zátah:
Kniha sprostých slov: Ask the Passengers
Kniha, která vás něčemu naučila nebo vás poučila
Kniha, jejíž slávu po přečtení nechápete: Odpusťte mi, váš Leonard
Napiš počet přečtených stran prvních deseti knih v tomto roce:

Podívat se na 6 zfilmovaných knih (poprvé či znovu)
1.
2.
3.
4.
5.
6.

Napiš jména 10 překladatelů knih, které přečteš a uveď jazyk, ze kterého bylo překládáno:
1. Iva Kratochvílová - němčina
2. Blanka Pscheidtová - němčina
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

Definuj jedním slovem každou z deseti libovolných knih, kterou přečteš a uveď název:
1. Marťan - geniální
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.


Já už se těším na vyplňování a věřím, že mi tato výzva pomůže zhodnotit můj čtecí rok daleko lépe, než bych to byla schopná zhodnotit sama.
Co vy, také se rádi účastníte některé ze čtecích výzev?

Nejlepší knihy roku 2014

Ahoj!

Ráda bych v tomto článku doporučila 10 nejlepších knih, které jsem přečetla za rok 2014. Já osobně tato zhodnocení ráda čtu, nebo se dívám na videa, protože po čase si každý udělá trošku jiný názor na danou knihu. I když jí třeba ihned po dočtení ohodnotil pěti hvězdičkami, po roce už skoro ani neví, o čem byla. Proto bych ráda shrnula, které knihy mě v uplynulém roce nadchly a mají tak místo v mém srdci napořád. Ještě bych ráda upozornila, že knihy nejsou uspořádány podle žádného pravidla.

Finální říše je první kniha, kterou jsem kdy od Brandona Sandersona četla. Zavedla mě do úplně nového světa, předvedla novou, propracovanou magii a nejspíš může za to, že jsem teď tak posedlá fantasy knihami. Zbožňuji všechny postavy, co Brandon vytvoří a svět, ve kterém tyto postavy žijí je tak skvěle popsán, že máte pocit, jako byste tam byli a všechno viděli na vlastní oči. Magie je nová a neotřelá a velmi mě baví autorova fantazie. Bohužel jsem ještě nestihla přečíst celou Mistborn trilogii, ale chystám se na to co nejdříve a rozhodně si nenechám ujít další knihy od B. Sandersona.
RECENZE




Zlodějku knih od Markuse Zusaka jsem četla hned začátkem roku a byla jsem z ní přímo unesená. Obvykle mě velký humbuk kolem knih nechává chladnou a čtu si to, co mě se líbí, ale Zlodějka knih mi sedla do noty. Myslím si, že každý nadšenec do knih o druhé světové válce by si tuto knihu měl přečíst a užít si trochu jiný příběh z trochu jiné perspektivy z tohoto období, než jsme zvyklí.
RECENZE




To bych nebyla já, abych během roku nepřečetla žádnou knihu od Joa Nesboho. Dlouho jsem přemýšlela, kterou knihu ze série Harryho Holea sem zařadím, ale nemohla jsem se mezi nimi rozhodnout. Tento rok jsem přečetla Levharta, Spasitele a Přízrak, takže Joa Nesboho tu budou obhajovat tři knihy naráz. Každá vyniká v něčem jiném a každá mě překvapila po svém, takže by tu všechny měly být. Určitě ale doporučuji přečíst celou sérii, ale nebuďte prosím jako já a začněte je číst od začátku.
RECENZE - Levhart



Jméno větru od Patricka Rothfusse je další fantasy, která mě provázela letošním létem. Je to pořádně velká kniha, ale přečetla jsem jí relativně rychle a nesmírně mě bavila. Vývoj Kvotha je jeden z nejlepších vývojů postav, co jsem kdy četla. Sledujeme ho od dětských let až na univerzitu a během této doby se s ním tak sžijeme, že máme pocit, jako by to byl náš kamarád, se kterým se známe už věky. Svět v této knize je taky nádherně popsán a já se už nemůžu dočkat druhého dílu, který na mě čeká v poličce.
RECENZE



S Mužem jménem Ove od Fredrika Backmana jsem strávila velmi příjemné chvíle. Je to vtipná a zároveň smutná kniha, kterou jsem zhltla během chvíle a musela ji doporučovat dál. Ove je postava, která ze začátku knihy nezíská nejvíce příznivců, ale během příběhu a během poznávání Oveho se najednou všechno mění a ze starého protivy se stává někdo úplně jiný. Nespočetněkrát jsem se u této knihy zasmála a ti z vás, kteří mají smysl pro humor a trpělivost s trochu puntičkářským protivným Ovem, určitě se po této knize podívejte.
RECENZE



Ready Player One od Ernesta Clinea byla asi nejvýhodnější koupě minulého roku. Pořídila jsem ji (asi jako většina z vás) v Levných knihách za pár korun. To, co mi potom dokázala nabídnout, je ale k nezaplacení. Neskutečně jsem se nad touto knihou bavila a hlavně jsem byla držena v napětí, jak všechno dopadne. Pořád se někde něco děje a ani se mi kniha nechtěla na chvíli odkládat, pořád bych jen četla. Prostředí videoher není pouze pro hrací maniaky, vyzkoušeno na mě. I když pořádný hrací maniak si knihu užije také, vyzkoušeno na příteli.


Vyjednavače od Brandona Sandersona jsem ukořistila ke konci roku v knihovně. Řekla jsem si, že zkusím, jak umí autor psát samostatné knihy a také jsem si chtěla ověřit, jestli je opravdu tak dobrý, jak se zdá. A není. On je totiž ještě daleko lepší. Vyjednavače jsem si neuvěřitelně moc oblíbila a mám i takový pocit, že se mi líbil víc, než Finální říše, i když to byl samozřejmě jen začátek trilogie. Svět v téhle knize je bezvadný, ale nejvíc geniální jsou postavy. Tak přirozený vývoj postav se vidí opravdu málokdy a jsou všechny tak neuvěřitelně lidské, že snad někde musí existovat. Každá postava je jiná a má své kouzlo někde jinde a spoustu z nich jsem si oblíbila. Já ten svět miluji, miluji magii kterou Sanderson vymyslel, protože je tak krásně neobvyklá a originální. Pokud bych vám měla doporučit jedinou fantasy knihu z tohoto seznamu, doporučila bych Vyjednavače.


Cesta od Cormaca McCarthyho je dílo plné deprese, smutku a beznaděje. Rozhodně ji nedoporučuji číst, pokud trpíte depresí, nebo na tom nejste zrovna nejlépe - moc by vás asi nepovzbudila. Jedná se o postapokalyptický příběh o otci a chlapci, kteří se snaží jít ze zmrzlého a popelem pokrytého severu na jih, aby se pokusili přežít. Je to skvěle napsaná kniha, z které na vás neustále sálá skoro až pohřební atmosféra. Všechno je výborně popsané, takže si bez problémů představíte otce, který tlačí nákupní vozík zbídačenou krajinou, kde není místo pro veselé barvy a svět jako by se zahalil do černé. Přesto je to výborná četba a já ji doporučuji všem, kteří se na to cítí.




 Abychom si vrátili trošku veselejší náladu, musím se zmínit o nejlepší romantické knize, kterou jsem četla minulý rok, a tou je Attachments od Rainbow Rowell. Od této autorky jsem již četla Fangirl, která je u většiny čtenářů nejoblíbenější. Já jsem si ale z nějakého důvodu nejvíce oblíbila zrovna Attachments. Přišla mi zábavná, měla zajímavou zápletku a obě ženské postavy mě bavily. Když k tomu připočítám mužského hlavního hrdinu, byla to bezvadná kniha na odpočinková odpoledne.






Můj žebříček nejlepších knih, které jsem přečetla za rok 2014, uzavírá nedávno dočtená Osvětimská knihovnice. Je to má poslední přečtená kniha loňského roku a nemohla jsem si vybrat lépe. Jedná se o příběh z druhé světové války, který vypráví o rodinném táboře v Osvětimi. Kniha mě ale nadchla nejvíce tím, jaký vztah měla hlavní hrdinka ke knihám a jak díky nim alespoň na chvíli zapomínala na hrůzy, které se kolem ní odehrávají. Je mi jasné, že knihy s touto tématikou nejsou pro všechny, ale komu nevadí, určitě doporučuji k přečtení.
RECENZE

Měla jsem velmi dobrý čtecí rok a jsem hlavně hrozně ráda, že jsem se konečně propracovala k fantasy žánru, který jsem tak dlouho opomíjela a obávala se, že mě nebude bavit. Teď vzhůru do roku nového a ať je stejně tak dobrý, nebo ještě lepší.

Jaký čtecí rok jste měli vy a jaké knihy pro vás byly nejlepší?

RECENZE| Osvětimská knihovnice

Název: Osvětimská knihovnice

Autor: Antonio G. Iturbe

Překladatel: Štěpán Zajac

Počet stran: 448

Rok vydání: 2013

Nakladatelství: Akropolis

Anotace
Když v září 1943 dorazil do Osvětimi-Březinky transport vězňů z Terezína, stalo se něco neobvyklého - neproběhla selekce. Všichni, včetně starých lidí a dětí, byli umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky dnes čtyřiaosmdesátileté Dity Krausové, se též vracíme k polozapomenuté historii bloku 31. Tento blok pod vedením všeobecně respektovaného Fredyho Hirsche (1916-1944) se pro děti stal útočištěm i tajnou školou. Hrdinka příběhu, čtrnáctiletá Dita, osvětimská knihovnice, je strážkyní podivuhodného táborového tajemství - několika zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem. Dita je ovšem také nedobrovolnou strážkyní tajemství Hirschova...

O knize
Osvětimská knihovnice mě uchvátila ihned, jakmile jsem se dozvěděla, že vyšla. Jsem velký fanoušek příběhů z 2. světové války a tento jsem tedy nemohla jen tak přehlédnout.

Osvětimská knihovnice je příběh podpořený historickými fakty a taktéž i zpovědí Dity Krausové, hluchá místa doplňuje autor fikcí. Nicméně musím podotknout, že se čtenář dozví hodnotné historické informace o koncentračních táborech ve vysoké míře.

Děj je zasazen, jak už název napovídá, do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Zde se v rodinném táboře vyskytuje neobvyklé uskupení, které v příbězích o koncentračních táborech většinou nevídáme. Je tu škola a školka pro děti. Děti si během dne hrají, zpívají písničky a neruší tak své rodiče při práci. Ve skrytu před nacisty se tu ale i učí - pod neustálou hrozbou, že budou všichni potrestáni. Přeci jen se ale najdou tací, kteří se nevzdávají naděje a snaží se předat informace další generaci, která se možná nedožije dalšího dne. Mezi nimi se nachází i Dita, která se stará o osvětimskou knihovnu - několika málo svazků různorodých knih, které půjčuje k vyučování a odpolední četbě.

Dita je odvážná slečna, která se v nehostinných podmínkách snaží najít útěchu na stránkách knih, které ukrývá před nacisty. Útěk do jiného světa ji dává možnost na chvíli zapomenout na utrpení, které kolem sebe každý den pozoruje a často se noří i do vzpomínek. Tím nám umožňuje nahlédnout do jejího mládí v Praze, na příchod Němců, stěhování se do různých ghett až nakonec do Terezína a Osvětimi.

Kniha je psána er-formou a většinu příběhu sledujeme Ditu, i když se autor občas rád soustředí na jiné vedlejší postavy, jako třeba na Fredyho Hirsche, či jednoho z esesáků. Kniha se čte se jedním dechem. Na jedné straně se čtenář dozvídá o hrůzách odehrávajících se v koncentračních táborech a na druhé straně uchlácholí své zoufalství spolu s Ditou na stránkách několika knih, které má osvětimská knihovnice k dispozici. Právě důležitost knih je něco, co mě na tomto příběhu nesmírně nadchlo. Někdo si může říkat, proč číst v továrně na smrt, když to stejně za chvíli všechno skončí. Jenže Dita i já na to máme jiný názor. Knihy jsou něco, co nám umožní ponořit se do jiného světa a třeba jen na chvíli přestat vnímat realitu.

V příběhu nalezneme prostřednictvím Dity několik odkazů na knihy, většinou i s úryvkem z nich. Ať už se jedná například o Citadelu od A. J. Cronina, Kouzelný vrch od T. Manna nebo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od J. Haška, všechny tyto knihy Dita buď sama přečetla, nebo jí byly převyprávěné. Sama na ně má určitý názor a jejich svět využívá k ukrývání se před realitou.

Ano, realita. I v tomto příběhu se čtenář dozví o zvěrstvech, které byly páchány v koncentračních táborech a to bez přikrašlování, nebo zjemňování. I v této knize čtenář pocítí zlost, lítost nebo beznaděj, stejně tak jako osvětimští vězni. Nejvíce se to projeví ke konci knihy, kde se pozná skutečná síla člověka a hrůzy, které je schopen přežít, ale také podmínky, za kterých umírali nevinní lidé.  

Já jsem touto knihou proplula rychle, jak byla čtivá a dobře napsaná. Oceňuji i nádhernou obálku a celkové zpracování knihy je nádherné. Velmi chválím i dodatek ke knize, ve které se autor zmiňuje o setkání se samotnou Ditou Krausovou, o jeho rešerších a je zde také přiložen seznam některých postav, které se v knize objevily, s krátkým vysvětlením toho, jak dopadly.

Celkové hodnocení
Kniha je nádherně zpracovaná jak zvenku, tak zevnitř. Čte se skoro sama, je plná historických faktů a čtenář má možnost dozvědět se něco víc o postavách, které zná ze školních lavic z hodin dějepisu. Dita je příjemná hlavní hrdinka, která si udržela i přes nepřízeň osudu odvahu a silnou osobnost. Pravidelně se ukrývá před světem a noří se do stránek knih, které velmi pečlivě opatruje v jedné z největších továren na smrt i přes hrozbu smrti. Knihy, se kterými se Dita setká, přibližuje čtenáři a většina z nich má na stránkách této knihy úryvek. I přes hrůzy, které se děly v koncentračních táborech, má čtenář pocit alespoň jakéhosi ukonejšení přes Ditinu lásku ke knihám, čímž činí tento příběh naprosto jedinečným. Jelikož jsem četla už hodně knih o druhé světové válce, musím říct, že tahle se řadí k těm nejlepším a já jsem nesmírně ráda, že jsem si jí mohla přečíst. Všem, kteří mají toto téma rádi knihu doporučuji a dávám 5/5.

Ježení 2014

Ahoj!
Dneska tu pro vás mám knížky, které jsem dostala k letošním Vánocům.
Jelikož já knížky většinou nedostávám, je pro mě úspěch jedna a více knih. Letos jsem ale byla nejspíš hodná, protože ta kniha není pouze jedna a jsou všechny úplně dokonalé.
Pusťme se do toho!

Jako první jsem dostala balíček se třemi knihami, všechny od autora Johna Saula. Před Vánoci jsem je objevila ve výprodeji za pár korun, tak jsem si je pořídila a dala mamce, aby mi je zabalila k Vánocům. Jsem na ně hodně zvědavá, dobrý horor jsem nečetla už dlouho, tak snad budou skvělé a budu se u nich bát.

Další knížky jsou takové pěkné vypasené bichličky, z kterých mám šílenou radost. Poslední dobou ujíždím čím dál víc na fantasy, takže jsem ráda, že si mohu doplnit zásoby Strachem moudrého muže (druhý díl Jména větru), na který se nesmírně moc těším a čerstvou novinkou Píseň krve. Ten přebal je naprosto bezvadný, už jenom kochat se tou knížkou stojí za to.

A jako třešničku na dortu tu mám dárek od mého milého, kterým je knížka Osvětimská knihovnice. Po tomhle díle mé srdce prahne už od té doby, co u nás vyšla. Jsem trochu blázen do knih odehrávajících se za druhé světové války, takže tohle pro mě byla skoro povinnost si přečíst a já jsem strašně ráda, že ji mám doma, protože ten obal je taky úžasný a jelikož mám tuhle knížku už i přečtenou, tak mohu říct, že opravdu stojí za to.

A jestli někdo z vás četl některou z těchto knížek, určitě mi dejte vědět, jak se vám líbily a nezapomeňte se pochlubit, co jste dostali k Vánocům vy a jestli nedostáváte knížky, určitě se pochlubte i neknižním dárkem, který vám udělal radost.

Krásný Nový rok!