Knižní povídání #5

Ahoj všichni! Konečně zase píšu, i když jen knižní povídání, ale i to je pokrok.

Poslední měsíc byl pro mě dost těžký a nebudu se vymlouvat, že jsem na blog neměla čas, ale spíš jsem neměla chuť a náladu. Jestli víte, tak jsem před měsícem dělala přijímačky na magisterský stupeň studia u nás na škole a učení mi zabralo velkou část prázdnin, takže jsem volno vlastně skoro vůbec neměla. Nějak se to událo, že se mi dál pokračovat vůbec nechtělo, přeci jen jsem se od ledna skoro v kuse učila buď na zkoušky, nebo na státnice a nebo na přijímačky a už toho na mě bylo moc. Navíc jsem měla silný pocit toho, že jsem si zvolila špatnou školu a špatný obor. Tohle negativní myšlení se asi odrazilo v mé přípravě na přijímačky, takže jsem se nakonec nedostala a začala si hledat práci. Do týdne ale přišla zpráva, že snižují kvóty a že dodatečně přijímají všechny studenty, kteří se vejdou do nové bodové hranice. Takže jsem se opět stala studentem, tentokrát ale oboru Zdanění a daňová politika. Jelikož mám za sebou už první týden výuky, tak si troufám prohlásit, že jsem daleko spokojenější na daních než na účetnictví. Všechno špatné je k něčemu dobré. Ale bude to těžká práce, protože většina spolužáků má základy z bakalářského studia a já se trochu ztrácím, abych se přiznala. Ale to už jsem se rozpovídala trochu víc, než jsem chtěla.

Takže toto byl částečný důvod toho, proč jsem nepsala tak dlouho. Vůbec jsem nevěděla, co se sebou mám dělat, když ty přijímačky neklaply a vůbec jsem neměla pomyšlení na blog.

A druhý důvod je o něco závažnější. Z kraje měsíce nám umřel náš 14letý pejsek a všechny nás to vzalo, protože to bylo rychlé a nečekané. Pořád si nemůžu zvyknout, přeci jen 14 let není krátká doba a ještě teď mám tendence hned po příchodu domů jít pro ní a odnést ji ven, nebo ji občas slyším pít vodu nebo ťapkat na linu. Dlouho jsem se odhodlávala, než jsem to sem vůbec napsala, není lehké se o tom jakkoli vyjadřovat. Nechci, aby mě kdokoli litoval, měla u nás krásný život a měli jsme ji moc rádi a nikdy na ní nezapomeneme a jednou to prostě přijít muselo. Jen jsem chtěla, abyste pochopili, proč jsem se tak dlouho neozývala.

Doufám, že vám mou nepřítomnost alespoň trochu vynahradily recenze od Fídi, který pilně četl a psal, aby tu nebylo až tolik mrtvo.
Díky jemu i vám za trpělivost, pokud tu ještě zůstal někdo, kdo si to přečte.

Mějte krásný den!

1 komentář:

  1. Tak to s pejskem mě velmi mrzí, nám odešla skoro před rokem boxerka a pořád je mi po ní trochu smutno. Ale moc hezky jsi to napsala, měla krásný život a měli jste jí rádi, kolik pejsků (vlastně i dětí a lidí) to nikdy nezažije. A ke škole gratuluji a přeji úspěšné studium :)

    OdpovědětVymazat