Název: Dřív než půjdu spát
Autor: S. J. Watson
Překladatel: Šárka Kadlecová
Počet stran: 368
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace
Christine Lucasová trpí zvláštním druhem amnézie. Když se
každé ráno podívá do zrcadla, nepoznává tvář, kterou v ní spatří - od
autonehody, při níž ztratila paměť, uplynulo už 18 let. Každé ráno ji cizí muž
v její posteli přesvědčuje, že je jejím manželem, a znovu se od něj dozvídá
tytéž podrobnosti: kde žijí, jak dlouho jsou spolu... O případ se zajímá
ambiciózní doktor Nash, s jehož pomocí si Christine vede deník. Zprvu sice
netuší, proč by ho měla schovávat před svým manželem, ale postupně zjišťuje, že
před ní její muž spoustu věcí tají.
Tahle knížka mě zaujala anotací a musím přiznat, že i trailerem na film podle její předlohy. Rozhodla jsem se jí dát šanci a přečíst si něco nového a originálního, neboť jsem knihu o amnézii ještě nečetla.
Začátek knihy je velmi zajímavý, ihned jsme vrženi do běžného rána, které prožívá Christine. Ztrátu paměti takového rozsahu si nikdo z nás asi dost dobře neumí představit a autor odvedl velmi dobrou práci při nevynechání jediného detailu, který takového člověka zajímá, pokud se ráno probere na neznámém místě s neznámým mužem a ještě navíc ve věku, který vůbec neočekával. Zároveň se dokázal vcítit do pocitů ženy, která svého muže nezná, nepamatuje si ho. Nedokážu si představit, že by se někdo choval k cizímu člověku přívětivěji či s větší láskou jen proto, že by mu někdo tvrdil, že je její manžel.
Všechno začíná být zajímavější s tím, když si Christine začne psát deník. Každé ráno si přečte, co předešlé dny dělala a jak se u toho cítila. Věřím, že pocity a události psané vlastní rukou jsou uvěřitelnější než to, co vám vypráví druhá osoba. Komu jinému člověk může věřit, když ne sobě? Příběh zde dostává spád, Christine se začíná vyvíjet a můžeme si udělat obrázek o její povaze. Díky útržkům z minulosti se dozvídáme, jaká Christine byla a co se jí mohlo stát.
Kniha je psaná z pohledu Christine a je rozdělená do několika částí. První část je běžný den, kdy se probouzí do neznámého prostředí a dostává se ke svému deníku. Následující část jsou klasické deníkové zápisky, které si psala Christine a konečná třetí část je opět z přítomnosti. Deníkové zápisky nám blíže přibližují Christine, všechny vzpomínky, které se jí mihly hlavou a vše, na co přišla během trávení času s doktorem Nashem a během pátrání po své minulosti.
Jsem si vědoma toho, že Christine měla během dne spoustu volného času, protože nepracovala a neměla žádné kamarádky, se kterými by trávila čas. Ale nevím, jestli by měla denně chuť a náladu číst tak rozsáhlý deník, který se do knihy vešel na 244 stran. I když touha dozvědět se kdo jsem a jaká
Největším zklamáním z celé knihy pro mě je konec. V příběhu jsou roztroušena určitá vodítka, která naznačují, jak to celé dopadne. Pozornější čtenář tak poskládá většinu dílků dohromady a konec mu pouze doladí určité detaily. Celý příběh byl ukončen rychle, možná i trochu otevřeně nebo jakoby už autor nechtěl ztrácet čas s dovyprávěním toho, co bylo dál. A celkově se mi tento typ konce nehodil k danému žánru a vyznění této knihy.
Celkové zhodnocení
Příběh je originální a dobře promyšlený. Autor nezapomíná denně vygumovat své postavě mozek a začínat znovu. Kniha se čte dobře a relativně rychle, ovšem někdy jsem měla problémy s tím se začíst. Christine mi k srdci moc nepřirostla, a tak jsem děj sledovala jako pouhý nezúčastněný divák bez jakýchkoliv emocí. Určité zvraty v knize nastanou a drží vás při čtení, ale konec je víceméně předvídatelný a hlavně se k této knize vůbec nehodí. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a dozvěděla se něco o tomto tématu. Celkově mi kniha přišla průměrná, proto hodnotím třemi bichličkami.
Žádné komentáře:
Okomentovat