RECENZE| Aristotle and Dante Discover the Secrets of the Universe

Název: Aristotle and Dante Discover the Secrets of the Universe
Autor: Benjamin Alire Sáenz
Počet stran: 359
Vydavatel: Simon & Schuster Books

Benjamin Alire Sáenz se narodil roku 1954 v Old Picacho v Novém Mexiku. Má šest sourozenců, vyrůstal na malé farmě a vystudoval Las Cruces High School. Má diplom z humanitních a filozofických studií, taktéž studoval teologii a na pár let se stal knězem v El Paso v Texasu. Dále studoval angličtinu a tvůrčí psaní a během studií napsal svou první knihu poezie. Jeho první novela byla Carry Me Like Water. Nyní učí na univerzitě v El Paso tvůrčí psaní.
(Teda... přijde to jen mě, nebo by jiný člověk potřeboval dva životy na tolik studií?)


Ari a Dante jsou patnáctiletí mladí muži. Nemají skoro nic společného, jen to, že ani jeden z nich nemá pořádného přítele. Je čas prázdnin, čas volna a - co si budeme namlouvat - kolikrát i pořádné nudy. A bez přátel je to o dost horší. Ari a Dante se jednoho dne seznámí na koupališti a stanou se z nich přátelé. A my je provázíme po dobu dvou let a sledujeme vývoj jejich mimořádného přátelství i vývoj jejich osobností.

Moje první knížka v angličtině. A já to zvládla. Uměla jsem si vybrat opravdu dobře, nepotřebovala jsem žádnou extra slovní zásobu (jako třeba pro čtení fantasy nebo scifi) a čtení mi šlo překvapivě dobře, nikde jsem se nezasekávala a hlavně rozuměla, co chce autor říct.

Momentálně mám zkouškové období, takže jsem si chtěla vybrat pro čtení něco oddechového, u čeho se budu cítit příjemně. A jakmile jsem na youtube shlédla video od Ariel Bissett, která vychvalovala tuto knihu, měla jsem jasno. Už jen ten přebal křičí "Přečti si mě!"... Jak můžete ignorovat takové volání?

Celý příběh je vyprávěn z pohledu Ariho, patnáctiletého kluka, který nemá ani jednoho přítele. Cítíte z  něj vztek, který má na celý svět. Od svých 4 let neviděl svého bratra, který je ve vězení, a rodiče o něm nemluví. Jako by umřel. Otec zažil válku ve Vietnamu a hádejte co. Taky o tom nemluví. Ani slovo. A to člověka trochu vydeptá, když je kolem něj tolik smutku, utajených vzpomínek a lidí, co se ze svých trápení odmítají vypovídat. Ještě že Arimu zbyl smysl pro humor, ten má opravdu na jedničku.

Oproti němu Dante, neustále veselý, optimistický člověk, který chce jednoho dne vyluštit všechna tajemství vesmíru. Řekla bych o něm, že je tak trochu jako já. Má rád knížky, poezii a rád kreslí. Je upřímný, má rád svoje rodiče a zvířata a hlavně je extrémně citlivý. Když se rozbrečel nad mrtvým ptákem, poznala jsem se v něm. Hrozně ráda bych se s ním kamarádila.

A tihle dva odlišní kluci si k sobě najdou cestu. Na koupališti, v létě roku 1987. A začne jejich úžasné přátelství. Dante má na Ariho skvělý vliv, půjčuje mu knížky, čte mu poezii. Já ty dva kluky zbožňovala spolu.

deviantart.com

Ale štěstí netrvá věčně, že. Stane se nehoda, po které se oba kluci změní a stanou se z nich dospělí. Alespoň myšlením. Musím říct, že v málokteré knížce vnímám vývoj postav. Někdy mám dokonce i problém připustit, že ten desetiletý kluk je nyní třicetiletý, pořád ho vnímám jako malé dítě. Ale tady ne. A to ani nemusel být takový časový skok. Šestnáctiletý Ari a Dante jsou úplně jiní než byli před rokem. Ari je ještě vzteklejší, jak na svět, tak na sebe. Jeho oblíbená věta říká vše: "The problem with my life was that it was someone else's idea."
Někdy jsem ho měla chuť obejmout a říct, že všechno bude dobré. Někdy jsem mu chtěla nakopat zadek, aby se sebral a přestal se litovat. Ale jedno je jasné - bez emocí vás tato kniha nenechá. Někdy buď nenávidíte, nebo milujete, smějete se a nebo brečíte. Nebo jen ležíte spolu s Dantem a Arim v poušti a díváte se na hvězdy, cítíte klid a přátelství.

Já je oba dva zbožňuji a přeji jim to jejich úžasné a speciální přátelství. Za ten úžasný pocit, co ve mě kniha zanechala, musím dát 5/5.