RECENZE | Ochlazení

http://www.gorila.sk

Název: Ochlazení
Autor: Daniel Wolf
Počet stran: 372
Vydavatel: Prostor

Tak, a je to tady, má první recenze... Pro svou první oběť jsem si vybral knihu neprávem opomíjenou, od neprávem opomenutého autora Daniela Wolfa, který zatím vydal jedinou věc: špionážní román jménem Ochlazení.

Ve čtyřech řádcích, ve kterých se povídá o autorovi, je naznačeno, že se problémem bezpečnosti státu zabývá profesionálně. Vzhledem k detailnosti, s jakou chování svého hrdiny popisuje, tomu věřím. Vůbec jeho styl psaní se těžko připodobní k někomu dalšímu. Svou tvorbu totiž také dokáže okořenit perfektním sarkasmem (viz zmínka o "Macdonaldově karbanátkářství"), který se dnes vidí málokde za hranicemi vod vyloženě humoristických.


Jiným, a pravděpodobně nejvýraznějším prvkem knihy je naprosto jasný a plánovitý, a vlastně i propagovaný, odkaz na dílo Franze Kafky. S tím já jako čtenář do kontaktu nepřišel, proto můj popis oněch podobností bude spíše sestávat z informací nastudovaných:

- Leccos prozradí názvy kapitol - první kapitola popisuje prostředí světa, který se ještě podobá tomu dnešnímu. Ocitáme se v Bělorusku, v době občanských nepokojů, které jsou nakonec krvavě potlačeny, což vyvolá diplomatický boj Evropské unie s mocenským blokem Ruska. Tento konflikt nakonec povede ke katastrofě. Kapitola se jmenuje Proměna. V další kapitole se náš hrdina vrací do Česká republiky, kde na zámku (kapitola se jmenuje Zámek) probíhá porada, jak vzniklou krizi řešit. To hrdinu zavede nakonec opět na cestu do zahraničí (další kapitola: Amerika), aby nakonec celý příběh docílil završení v poslední kapitole Proces (mimochodem onen hlavní hrdina se jmenuje Josef K.). V knize se pak objevují z Franze Kafky mnohé parafráze nebo citace, navíc celý příběh je prostoupen kafkovskou nejistotou a bezvýchodností.

Zajímavým prvkem je také střídání se příběhu se zprávami z politického zákulisí, nebo třeba reportážemi.

K mému hodnocení asi tolik: Nikdy jsem si nebyl jist co přijde, ze začátku jsem byl otřesen, občas rozesmátý, většinu času napjatý, poté překvapený a poslední úsek knihy (zruba třetinu) četl přibližně od 22:00 do půl šesté. K tomu přičtěme fakt, že Josef K. má bydlet kousek od mého bydliště, hraje na kytaru, skládá básně, má rád blues, a v mnohém uvažuje jako já, zkrátka je to postava, s kterou jsem se mimořádně ztotožnil. Asi bych neměl svou úplně první recenzi hodnotit nejvyšší možnou známkou, ale tady zkrátka není o čem uvažovat.

Phillip