RECENZE| Plavba smrti

| | |

Název: Plavba smrti
Autor: Yrsa Sigurdardóttir
Překladatel: Eduard Světlík
Počet stran360
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Metafora

Anotace
Do přístavu v Reykjavíku vplouvá luxusní jachta a plnou rychlostí naráží do mola. Navíc je liduprázdná! Co se stalo s posádkou a rodinou, která byla na palubě, když opouštěli Lisabon?
Prošetřením tohoto prazvláštního případu je pověřena známá advokátka Tóra, kterou si najali příbuzní zmizelých. Záhady přibývají... Šíří se zvěsti, že loď byla prokletá. Tóře se zdá, že na palubě zahlédla jedno ze zmizelých dvojčat...
Co to má znamenat?
A kde je Karítas, půvabná žena bývalého majitele jachty? Komu patří tělo, které moře vyplavilo o kus dál na pobřeží? Pokud se na lodi vraždilo - kdo je vrah?

O knize
Plavba smrti je šestým případem právničky Tóry, přičemž já jsem se s touto autorkou setkala podruhé po Posledním rituálu. Kniha bývá označována jako nejlepší a nejmrazivější Yrsino dílo, ale vás jistě zajímá, co si o něm myslím já.

Děj je opět situován do mrazivého Islandu, jen pouze několikrát nás autorka zavede do Lisabonu, odkud vyplouvá přepychová jachta. Popisy přírodních krás Islandu nás tentokrát nečekají, jak tomu bylo v Posledním rituálu, neboť se většina děje odehrává na moři a dozvídáme se tak pár informací o mořeplavectví. Kdo nikdy neměl možnost plout na takové luxusní jachtě, má nyní možnost se tam alespoň imaginárně přenést.

Kniha je vyprávěna v er-formě, část příběhu sledujeme právničku Tóru při její práci a část knihy se odehrává na lodi, kdy pozorujeme jachtu od jejího vyplutí až po její šokující návrat do islandského přístavu. Tyto dvě linie se perfektně doplňují, nedozvíme se žádné detaily o životě na jachtě dříve, než sama Tóra a autorka nás udržuje celou dobu v napětí. Jsme drženi v neustálé nejistotě, na palubě i v podpalubí přechází jakýsi přízrak a nevíme, zda jsou přítomni duchové, či snad obyvatelé jachty blouzní z mořské nemoci.

Tóra je stále stejně sympatická žena, která se ale částečně zbavila své kousavé ironie a neustálého pošťuchování s okolím. Pro mě bohužel, protože jsem tuto část její povahy měla nejradši a královsky se bavila při každém jejím rozhovoru. V této knize se také tolik neřeší její osobní problémy, jsou tam pouze nastíněné na pozadí příběhu a hlavní děj se odehrává na palubě, což je dobrá zpráva pro ty, kteří informace o jejím osobním životě nevyhledávali.

Kniha je celkově velmi čtivá, Yrsa má skvělý styl psaní a díky relativně krátkým kapitolám ubíhá čtení rychle. Díky střídání příběhových linií jsme neustále drženi v napětí a nejpoutavější kapitoly jsou ty, které se odehrávají na jachtě. Zakončení příběhu je překvapující, i když možná trochu komplikovanější, čímž si ale autorka zajistila to, že většina čtenářů konec knihy neuhodne. Duchařská atmosféra příběhu nakonec nebyla taková, jak jsem čekala a byla spíš jen takovým osvěžujícím doplňkem děje.


Celkové hodnocení
Celkově se mi kniha líbila, je napsaná čtivě a poutavě. Znovushledání s Tórou bylo příjemné, jen mě trochu zamrzelo, že jí chyběla ironie, kterou měla v prvním díle a její neustálé popichování spolupracovníků. Přeci jen ale byly určité situace, při kterých jsem se dokázala zasmát, i když celkové vyznění příběhu bylo mrazivé a to nejen díky podnebí na Islandu. Závěr knihy byl překvapivý, osobně bych pointu neuhodla, což bylo způsobeno její komplikovaností.
Knihy od Yrsy mám ráda a její příběhy jsou zajímavé a poutavé, už jen tím islandským prostředím, které se v detektivkách tolik nevidí. Ráda si přečtu další knihy v této sérii a budu doufat, že jsou stejně tak dobré jako tato. Dávám 4/5.

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Metafora.

  

0 komentářů:

Okomentovat