Autor: Yrsa Sigurdardóttir
Překladatel: Marta Bartošková
Počet stran: 424
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Metafora
Anotace
Harald Guntlieb, mladý muž německé národnosti, přijel na Island, aby se zapsal ke studiu na katedře historie. Ačkoli jej jeho extravagantní piercing i netradiční zájmy zdaleka neřadí mezi nenápadné zjevy, to, čím nakonec šokuje celou univerzitu, nečeká opravdu nikdo. Na profesora, poklidně kráčejícího ke kopírce, vypadne ze dveří Haraldova mrtvola! A aby toho nebylo málo, ještě ke všemu je odporně zohavená. Zavražděnému někdo vydloubl oči a do jeho těla vyřezal záhadný krvavý symbol.
Z vraždy je vzápětí obviněn Haraldův známý a příležitostný distributor drog, ale bohatá rodina zavražděného v jeho vinu nevěří. Proto vyšle na Island bývalého kriminalistu Matthiase a najme islandskou právničku Tóru, aby na vlastní pěst vypátrali pravdu. Ukáže se, že Harald založil spolek, v němž se praktikovala magie, a vášnivě studoval islandské čarodějnické procesy. Postupně vycházejí najevo další podivné stránky Haraldovy osobnosti stejně jako jeho neutěšené rodinné zázemí, skrývající mnoho hořkosti, vin a nedorozumění.
Matthiase s Tórou zavede jejich pátrání nejen mezi členy magického kruhu, ale i do vzdálené minulosti, odkud se vynořuje a zase mizí zlověstný, několik set let starý rukopis. Zdá se, že v Haraldově životě hrál tak důležitou roli, že se mohl stejnou měrou podílet i na jeho násilné smrti.
Kdo ji ale má skutečně na svědomí a co všechno tomu předcházelo, musí tahle sympatická dvojice teprve odhalit...
O knize
Poslední rituál mě zaujal ihned svou anotací. Jelikož jsem fanoušek detektivek a zároveň záhadných a rituálních vražd, musela jsem si knihu přečíst.
Kniha nás mimo jiné zavede do prostředí univerzity, konkrétně na katedru historie. Během celé knihy nám jsou podávány informace ohledně čarodějnických procesů a já osobně jsem se dozvěděla spoustu nových věcí, o kterých jsem neměla ani zdání. Informace nám jsou podávány nenásilně, formou rozhovorů a tím je činí čtivé a poutavé. Kniha je vyprávěna er-formou a největšími hvězdami jsou Tóra s Matthiasem.
Tóra je silná ženská osobnost, která má výborný smysl pro humor a knihu okořeňuje vtipnými hláškami. Jelikož si většina detektivních příběhů zakládá na mrazivé atmosféře a neustálému napětí, byla pro mě Tóřina osobnost velkým potěšením. Kniha neztrácela na napětí, ani na mrazivé atmosféře - pokud jste měli být napjatí, byli jste.
Matthias je typ chlapa, který stráví v koupelně a před šatní skříní delší dobu, než žena. Jeho zvyk oblékat se elegantně za každé situace však mnohokrát přinese zábavu pro čtenáře. Slovní přestřelky mezi ním a Tórou mě bavily celou knihu a jako dvojice mi byli velmi sympatičtí. Ke konci knihy jsem měla pocit, že se Matthias mírně proměnil a jeho arogance a pýcha odpluly kamsi pryč, ale odpustím mu to, protože mě celou knihu bavil.
Osobně mám velmi ráda knihy z prostředí univerzit a na této knize mě hlavně potěšilo to, že jsem měla možnost ocitnout se (alespoň virtuálně) na islandské univerzitě. Celkově i prostředí Islandu bylo skvěle popsáno, měla jsem pocit, jako bych tam byla. Určitě k tomu dopomohlo začínající podzimní počasí za okny. Co se týče čarodějnických procesů a veškerých Haraldových zvyků, tak v tomto jsem byla nadšená. Zajímá mě historie a čarodějnické procesy, ráda jsem se v mnohém poučila a Haraldova osobnost mě fascinovala. Jak se pomalu odkrývalo vše z jeho minulosti, začala jsem ho chápat a bylo mi líto, že jsem se s ním měla možnost seznámit pouze jako s obětí vraždy a dostávat o něm informace zprostředkovaně.
Kniha je napsaná velmi čtivě, neměla jsem problém se začíst. Stránky mi utíkaly pod rukama a já jsem skoro nevnímala čas, příběh mě pohltil a velmi mě zajímal. Autorka píše velmi lehce, rozhovory plynou jemně, bez žádné křeče a čtenář si tak může užívat vtipkování. Osobní problémy Tóry se mi z počátku nezdály jako vhodné, ale postupem času jsem ráda, že jsem se o ní a její rodině mohla dozvědět něco víc. Vyšetřování případu je logické, nikdo se nedostane k žádné informaci jen tak náhodou a konec knihy byl pro mě opravdu překvapující.
Celkové shrnutí
Celkově se mi kniha velmi líbila, historická fakta mě zaujala a ráda jsem se přiučila něco o čarodějnictví. Hlavní hrdinka Tóra mi byla sympatická, její humor jsem měla ráda a užívala jsem si popichování s Matthiasem. Detektivní vyšetřování bylo odlehčeno o vtip a kniha se četla skoro sama. Popisy Islandu jsem si užívala, neměla jsem možnost přečíst si moc knih z tohoto prostředí a musím říct, že bych se tam opravdu někdy ráda podívala. Kniha se mi skvěle trefila do vkusu a já bych ji doporučila všem, které baví historie, čarodějnictví a nebojí se lidí, kteří vybočují z davu. Dávám 5/5 a těším se na další díl.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Metafora.
Anotace
Harald Guntlieb, mladý muž německé národnosti, přijel na Island, aby se zapsal ke studiu na katedře historie. Ačkoli jej jeho extravagantní piercing i netradiční zájmy zdaleka neřadí mezi nenápadné zjevy, to, čím nakonec šokuje celou univerzitu, nečeká opravdu nikdo. Na profesora, poklidně kráčejícího ke kopírce, vypadne ze dveří Haraldova mrtvola! A aby toho nebylo málo, ještě ke všemu je odporně zohavená. Zavražděnému někdo vydloubl oči a do jeho těla vyřezal záhadný krvavý symbol.
Z vraždy je vzápětí obviněn Haraldův známý a příležitostný distributor drog, ale bohatá rodina zavražděného v jeho vinu nevěří. Proto vyšle na Island bývalého kriminalistu Matthiase a najme islandskou právničku Tóru, aby na vlastní pěst vypátrali pravdu. Ukáže se, že Harald založil spolek, v němž se praktikovala magie, a vášnivě studoval islandské čarodějnické procesy. Postupně vycházejí najevo další podivné stránky Haraldovy osobnosti stejně jako jeho neutěšené rodinné zázemí, skrývající mnoho hořkosti, vin a nedorozumění.
Matthiase s Tórou zavede jejich pátrání nejen mezi členy magického kruhu, ale i do vzdálené minulosti, odkud se vynořuje a zase mizí zlověstný, několik set let starý rukopis. Zdá se, že v Haraldově životě hrál tak důležitou roli, že se mohl stejnou měrou podílet i na jeho násilné smrti.
Kdo ji ale má skutečně na svědomí a co všechno tomu předcházelo, musí tahle sympatická dvojice teprve odhalit...
O knize
Poslední rituál mě zaujal ihned svou anotací. Jelikož jsem fanoušek detektivek a zároveň záhadných a rituálních vražd, musela jsem si knihu přečíst.
Kniha nás mimo jiné zavede do prostředí univerzity, konkrétně na katedru historie. Během celé knihy nám jsou podávány informace ohledně čarodějnických procesů a já osobně jsem se dozvěděla spoustu nových věcí, o kterých jsem neměla ani zdání. Informace nám jsou podávány nenásilně, formou rozhovorů a tím je činí čtivé a poutavé. Kniha je vyprávěna er-formou a největšími hvězdami jsou Tóra s Matthiasem.
Tóra je silná ženská osobnost, která má výborný smysl pro humor a knihu okořeňuje vtipnými hláškami. Jelikož si většina detektivních příběhů zakládá na mrazivé atmosféře a neustálému napětí, byla pro mě Tóřina osobnost velkým potěšením. Kniha neztrácela na napětí, ani na mrazivé atmosféře - pokud jste měli být napjatí, byli jste.
Matthias je typ chlapa, který stráví v koupelně a před šatní skříní delší dobu, než žena. Jeho zvyk oblékat se elegantně za každé situace však mnohokrát přinese zábavu pro čtenáře. Slovní přestřelky mezi ním a Tórou mě bavily celou knihu a jako dvojice mi byli velmi sympatičtí. Ke konci knihy jsem měla pocit, že se Matthias mírně proměnil a jeho arogance a pýcha odpluly kamsi pryč, ale odpustím mu to, protože mě celou knihu bavil.
Osobně mám velmi ráda knihy z prostředí univerzit a na této knize mě hlavně potěšilo to, že jsem měla možnost ocitnout se (alespoň virtuálně) na islandské univerzitě. Celkově i prostředí Islandu bylo skvěle popsáno, měla jsem pocit, jako bych tam byla. Určitě k tomu dopomohlo začínající podzimní počasí za okny. Co se týče čarodějnických procesů a veškerých Haraldových zvyků, tak v tomto jsem byla nadšená. Zajímá mě historie a čarodějnické procesy, ráda jsem se v mnohém poučila a Haraldova osobnost mě fascinovala. Jak se pomalu odkrývalo vše z jeho minulosti, začala jsem ho chápat a bylo mi líto, že jsem se s ním měla možnost seznámit pouze jako s obětí vraždy a dostávat o něm informace zprostředkovaně.
Kniha je napsaná velmi čtivě, neměla jsem problém se začíst. Stránky mi utíkaly pod rukama a já jsem skoro nevnímala čas, příběh mě pohltil a velmi mě zajímal. Autorka píše velmi lehce, rozhovory plynou jemně, bez žádné křeče a čtenář si tak může užívat vtipkování. Osobní problémy Tóry se mi z počátku nezdály jako vhodné, ale postupem času jsem ráda, že jsem se o ní a její rodině mohla dozvědět něco víc. Vyšetřování případu je logické, nikdo se nedostane k žádné informaci jen tak náhodou a konec knihy byl pro mě opravdu překvapující.
Celkové shrnutí
Celkově se mi kniha velmi líbila, historická fakta mě zaujala a ráda jsem se přiučila něco o čarodějnictví. Hlavní hrdinka Tóra mi byla sympatická, její humor jsem měla ráda a užívala jsem si popichování s Matthiasem. Detektivní vyšetřování bylo odlehčeno o vtip a kniha se četla skoro sama. Popisy Islandu jsem si užívala, neměla jsem možnost přečíst si moc knih z tohoto prostředí a musím říct, že bych se tam opravdu někdy ráda podívala. Kniha se mi skvěle trefila do vkusu a já bych ji doporučila všem, které baví historie, čarodějnictví a nebojí se lidí, kteří vybočují z davu. Dávám 5/5 a těším se na další díl.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Metafora.
To je moc pěkná recenze! Škoda, že nemáte GFC, abych vás mohla sledovat a aby se mi vaše nové články zobrazovaly na hlavní stránce bloggeru.
OdpovědětVymazat