RECENZE| Peklo

| | |
Název: Peklo
Série: Božská komedie
Díl: #1
Autor: Dante Alighieri
Překladatel: Vladimír Mikeš
Počet stran: 264 textu, 8 příloh
Rok vydání: 1978
Nakladatelství: Máj

Co člověk potřebuje, aby se dostal do ráje? Boží vůli, svého mentora, a někdy musí projít peklem.

Tahle kniha už mě strašila velice dlouho. Na odkazy na ni jsem narážel na mnoha místech, a tak jsem se rozhodl, že si ji zkrátka jednou přečtu. Kromě toho vůbec nečtu klasiku, což není na pochvalu. A jsem přečtení odkládal už nějaký ten rok, (ano, nejsem jen nekulturní barbar co nečte klasiku, ale i prokrastinátor, který nečte ani to co číst chce) zasáhl osud. To jsme se takhle s mou milou štrachali  v knihovně mých rodičů, a pan Dante mi sám skoro skočil do ruky, tak jsem ho holt otevřel. A zavřel až po celé strastiplné cestě...

Proč se vlastně Dante dostal na seznam "klasických" autorů? Předně jako člověk, který prý přivedl do kostela víc lidí než všichni duchovní dohromady. Do konce 13. století totiž neměl prostý lid o pekle přílišnou představu, nemluvilo se o jeho podobě, nevěděli, čeho přesně se to mají bát tolik, aby se snížili k počestnému životu. A první konkrétní obraz jim dal právě Dante - co na tom, že čerpal ze všech možných zdrojů, jen z Bible ne, když díky tomu vzniklo jedno z největších středověkých literárních děl.

Ve skutečnosti jsem zjistil, že Dantovo peklo je s tím biblickým v přímém rozporu. Hezkou ilustraci podá už mé vyprávění, jakým způsobem jsem toto pátrání vedl:
Peklo jsem dočetl u prarodičů - internet tam není, Biblí je tam několik, včetně anglické, německé, španělské a myslím že i Kralické. Ale kde v Bibli hledat, na to bych potřeboval internet, mé znalosti nestačí. Nahlédl jsem do Ottova slovníku naučného, v naději, že tam nějaký odkaz najdu. Nestalo se, tak jsem si alespoň zapamatoval, co o pekle říká ten. Jaká to náhoda, že peklo podle něj má téměř stejnou podobu jako Dantovo. Buďme tedy spravedliví - slovník obsahuje i představu pekla mistra Jana Husa. Ta je o 130 let mladší, ale zase v lecčem shodná s Dantem.

Co jsem se nedočetl u prarodičů, našel jsem doma. To už jsem mohl gůglovat a našel jsem tento skvělý článek: http://neuveritelnaodhaleni.cz/clanky/pravda-o-pekle.html Podle něj z Bible vyplývá, že do pekla neputuje duše člověka. ale celé jeho tělo. Dante naopak peklo zaplnil nahými dušemi odtrženými od těl. A peklo není jako podle Danta odstupňované osmi kruhy podle prohřešků. Většinou je popisované jako ohnivé jezero. Člověk do pekla nepřijde po smrti, ale po takzvané "druhé smrti", zatracením při Posledním soudu. Naproti tomu v Dantově pekle čtenář najde i duše, jejichž těla stále žijí na zemi. Odlišností je mnohem víc, i důležitějších, ale pro ilustraci toto více než postačí.

A jak tedy Dantovo peklo vypadá a jak se čte? Inu, ne každému vyhovuje číst báseň, která má 34 zpěvů. K tomu přičtěme fakt, že byla původně psána středověkou italštinou a že je doslova protkána tehdejšími reáliemi z politického života italských států a rodin. Výsledek číst je obtížné a vysilující. Velmi. Časté odkazy na italské politikaření jsou celkem přehledně psány ve vysvětlivkách, stejně jako odkazy na antickou mytologii a dílo římského básníka Vergilia, Dantova pekelného průvodce. Když už je řeč o antice, překvapilo mě, do jakých detailů se peklo podle Danta podobá řeckému podsvětí. Od nestvůr, které peklo obývají, přes pekelné řeky, až po... no... skoro všechno ostatní. Zároveň jsem se zamyslel, kolik z mých známých by se do takového pekla dostalo. Tak je tam kout pro zločince úmyslné, to je jasné, je tam kout pro ty kteří zhřešili z lásky, lidé škudliví mají stejný okruh jako lidé rozhazovační, svůj kruh mají i cholerici, existuje i předpeklí pro ty, kdo nežili ani dobrý ani špatný život, a limbus, pro ty, kdo žili řádně, ale pod nesprávnými bohy (ve skutečnosti v Bibli není zmínka o tom, že by vyznavač nesprávné víry neměl nárok na nebe, i když vlastně tam není zmínka ani o limbu).

Závěrem snad jen tolik: pokud nejste zvyklí na poezii a na archaicky psané texty, pak Danta nečtěte bez důkladné přípravy, může na vás zanechat trvalé následky. Pro ty, kdo se přes tyto dva problémy přenesou je však přečtení téměř povinností. A víte, co je obzvláště zajímavý požitek? Nejdřív přečíst Dantovo peklo a hned potom Brownovo Inferno. Já osobně jsem dolouskal báseň, prokousal se vysvětlivkami, ale na závěr kniha ještě nabídne, co o Dantově peklu říkali jiní, zejména pak Boccacio, autor díla Život Dantův. Ale to jsem, drze přiznávám, nečetl.
K mému verdiktu: A tady nastává problém. Já osobně bych Dantovi dal za čtení, za atmosféru, za odkazy na antiku, za význam díla atd. tak dvacet bichlí, ale já jich mám ksakru jenom pět... No, snad pana Danta neurazím, dalších pět dostane, až si přečtu Božskou komedii celou.

A tak se obracím na vás, milí čtenáři - také se vám líbí tu a tam si přečíst takto náročný text? A také ho musíte číst vždycky na krátké etapy a mezi nimi odpočívat? A kolik bichlí byste takovým textům dali?

Phillippe



0 komentářů:

Okomentovat