RECENZE| Tokio

Název: Tokio
Autor: Mo Hayder
Překladatel: Tomáš Bicek
Počet stran: 328
Rok vydání: 2004
Nakladatelství: Domino

Do Japonska přijíždí slečna s přezdívkou Jepice, která se z posledních úspor vydala na tuto cestu, aby mohla shlédnout film o událostech v Nankingu v roce 1937 a mohla si tak dokázat, že se nemýlí v tom, co kdysi četla. Začne pracovat ve zdejším baru jako hosteska a setkává se s japonskou mafií, která jí začíná zatahovat do svého nebezpečného světa plného násilí.


Knížka mě přilákala jménem slavné spisovatelky, o které jsem slyšela velikou chválu, ale ještě jsem od ní nic nečetla. Ačkoliv by mě obal knížky asi normálně nepřesvědčil o výběru, autorka a anotace knihy mluvily jasně. Knížku jsem si musela vzít.

V oficiální anotaci se o hlavní hrdince mluví jako o Grey, ale já o ní budu mluvit jako o Jepici, neboť tohle jméno sama využívá nejvíc. Je to dívka s velikou zálibou (i když v tomto případě je třeba mluvit spíš už o posedlosti), která u ní propukla v dětském věku a věnuje se jí už devět let, sedm měsíců a osmnáct dní. Jako malá si přečetla knížku o událostech v Nankingu z roku 1937, kdy Japonci napadli Číňany a páchali na nich neuvěřitelná zvěrstva, různá mučení, znásilňování a vraždění. Knížka potom zmizela neznámo kam a všichni Jepici obviňovali z toho, že si to vymyslela. Celých devět let, sedm měsíců a osmnáct dní se věnovala pouze této události, kreslila si mapky, hledala jakékoliv zmínky o tomto masakru, aby mohla dokázat, že se nemýlí, až našla cosi o ztraceném filmu, který by měl události z Nankingu zobrazovat. A všechno nasvědčuje tomu, že by tento film měl vlastnit profesor z japonské univerzity.

Jepice je tichá dívka, která ukrývá nejedno tajemství, která odkrýváme postupem příběhu. Jestli vás nezasáhne její příběh, tak už snad ničí. Když jsem si všechno poskládala dohromady, nevěděla jsem, co si

japonsko.tripzone.cz

mám myslet. Znáte to, taková ta lítost napůl s nepochopením, jak se mohlo něco takového stát.

Knížka je rozdělena do dvou dějových linií, jedna sleduje Jepici a její pátrání v přítomnosti a ve druhé linii máme šanci nahlédnout do deníků psaných přímo obyvatelem Nankingu, který přihlížel vpádu Japonských vojáků do města. Příběh ubíhá rychle, je velmi čtivě napsaný a obě dějové linie se povedly. Ke konci příběhu se začínají zkracovat a nabírají tak na intenzitě a vy musíte pořád otáčet stránky, abyste se dostali ke konci. Konečné rozuzlení mě částečně překvapilo a částečně jsem ho čekala. Musím ale říct, že se kniha autorce opravdu povedla. Podobný námět jsem snad ještě nečetla a zpracování bylo úžasné. Dozvěděla jsem se něco zajímavého z historie a velmi mě bavilo, že je příběh vystaven na skutečných událostech, které byly ale opravdu kruté a pokud máte slabý žaludek, asi bych vám tuto knížku do ruky nedala. Některé činy mám v hlavě doteď a velmi živě si je představuju, za což občas proklínám svou bujnou fantazii.

Dále musím dodat, že prostředí Japonska dodává knize šmrnc a sem tam vložená japonská slovíčka přidávají na atmosféře. Japonsko mě vždy fascinovalo a ocenila jsem, že se v příběhu vyskytuje popis japonské a čínské kultury, jejich zvyky a pověry (obzvláště v částech z Nankingu).

Už chápu, proč je tato autorka tolik oblíbená a nezůstanu pouze u přečtení její jedné knihy. Můžu jen doporučit všem fanouškům tohoto žánru a pokud máte rádi Japonsko, tím líp. Dávám 5/5.