RECENZE| Provokatér

Název: Provokatér
Autor: Karin Fossumová
Počet stran: 216
Rok vydání: 2013
Vydavatel: Host

V jednom norském městečku žije poklidně rodina Sundelinových – muž, žena a jejich osmiměsíční holčička. Klidná domácnost se ale brzy mění na domácnost bázlivou. A to v den, kdy rodiče najdou svou malou holčičku po odpolední siestě v kočárku na zahradě celou od krve. Po prvotní fázi strachu a bezmoci se ukazuje, že je holčička v pořádku – někdo ji „jen“ polil jateční krví. Od tohoto okamžiku nemůže být nikdo v městečku bez obav, někdo si z nich tropí žerty, které jsou jako vystřižené z nočních můr. A místní komisař nachází pohlednici se vzkazem „Peklo právě začíná“.

Při návštěvě knihovny jsem hledala něco menšího, co by se mi tolik nepříčilo brát do vlaku a do školy. Našla jsem tam knížečku s názvem Provokatér s nepříliš hezkou obálkou, ale na tom nezáleží, jen nevím, jestli bych po takovéto knize sáhla v knihkupectví. Přečetla jsem si reference na zadní straně knížky a bylo jasno. Psychologické thrillery mám ráda a zdálo se, že tento bude povedený.

Knížka mě chytla hned od první stránky. S ničím se nezdržuje, hned čtenáře hodí do víru dění. Poznáváme rodiče osmiměsíční holčičky, kteří ji nade všechno milují a udělali by pro ni cokoliv. Šťastná rodinka. Ale jen než zjistí, co se jejich dcerce přihodilo. Otec zuří, matka propadá depresi. Šťastná rodina končí, i když se jejich dítěti nic nestalo.

Následně začínáme sledovat policejní oddělení a vrchního komisaře přímo v akci. Konrad Sejer je sympatický muž s problémy, které nám ho přiblíží jako obyčejného člověka, což také policisté jsou. Ocenila jsem jeho malého pejska, což většinou vrchní komisaři nemívají, nevím proč.

mundo.cz

Knihu střídá jeden příběh za druhým, a ačkoliv se většinou v těchto typech vyprávění ztrácím a nevím, kdo je kdo, v této knize s tím problém nemám. Spíše to vítám, neboť se ráda dozvím o každé rodině něco víc. Pro mě nejzajímavějším aktérem celé knihy je Johnny Beskow, který je zodpovědný za celé to pozdvižení (nebojte, není to spoiler, dozvídáme se to na začátku knihy a dokonce i v oficiální anotaci). Johnny žije se svojí matkou – alkoholičkou, která ho nemá moc v lásce (ostatně koho taky alkoholici mají v lásce), a tak se na sebe Johnny snaží upoutat pozornost trochu zvráceným způsobem. Všechny jeho činy odsuzuju, to, co udělal nevinným lidem, je neodpustitelné. Stačí jen jeden telefonát a lidem se obrátí život vzhůru nohama. Při čtení si uvědomíte, jak strašně důležitá je bezpečnost, obzvlášť bezpečnost ve svém vlastním domě. Pokud vám ji někdo naruší, už nic není jako dřív.

Ze začátku bych Johnnymu nejradši vlepila pár facek. O pár stránek dál jsem se přistihla, že mi ho je líto, i když vím, co udělal. Jeho vztah k dědečkovi byl krásný, co nedostal u matky, dostal u něj. To, jaký měl vztah ke svému morčeti, mě překvapilo. Na jednu stranu zlý a podlý chlapec, který dokáže tolik milovat. Ale tolik nenávisti, která se u něj nashromáždila za ta léta žití s matkou, musela ven. Nemohl koukat na šťastnou rodinu, když sám žádnou neměl. Nemůžu říct, že bych ho chápala nebo omlouvala. Jen mi ho bylo líto.

zoom.iprima.cz

Střídání postav knížce dodalo mnoho, na jednu stranu jste poznávali policistu, na druhou zločince a na třetí oběti. A že těch obětí nebylo málo a všichni měli své vlastní osudy, které nám chtěla autorka sdělit. Příběh se odehrával v létě, což je krásná doba a obzvlášť v Norsku. Skrz příběh můžeme procházet lesy, brouzdat se v jezeře a kochat se krásnou norskou přírodou. To jsem ocenila hlavně já, která přírodu a obzvlášť tu severskou přímo zbožňuje.

Ze začátku nečekejte žádný krvák – teda pokud pominete litr krve v dětském kočárku. Nikdo není vražděn nebo mučen. Vše se odehrává spíš přes psychickou stránku obětí, kteří se musí vyrovnat s mimořádně hloupým vtipem. A každý se s tím vyrovnává po svém. Řekněte si, jak by vám bylo, kdybyste zrovna oslavili sedmdesátiny a v novinách si přečetli oznámení vlastní smrti. Asi nic moc, co. Přes tu všechnu „mírumilovnost“ v knize a počtem mrtvol rovných nule příběh utíká rychle, je velmi čtivý a pohání vás dál zvědavost, co si ten Johnny vymyslí nového.

Ale ke konci se to změní. Změní se to tak, že jsem z toho měla šok. To, co si jiní autoři nedovolí, se v této knize objevuje několikrát. Utrpení malých dětí, kdy pachatelem je vlastně ještě napůl dítě. Nemůžu se z toho konce vzpamatovat doteď. To, co se stane v lesích a jaké náhody zapůsobí a vrátí Johnnymu tu bezohlednost, kterou měl k ostatním, je strašné. A je to tak skvěle napsané, že čtete dál, protože se musíte dozvědět, jak to dopadlo úplně. Jenže ono to nedopadlo. Konec je otevřený a zkrátka si můžete domyslet, jak by to dopadlo podle vás. Já už svůj konec mám. Budete mít svůj?

Tuto knihu doporučuju všem milovníkům psychologických thrillerů, kteří hledají knížku, od které se neodtrhnou a kteří nemusí mít na každé stránce jednu mrtvolu. Ona totiž bohatě stačí jedna. Pusťte se do čtení a budete se mnou souhlasit. Jasných 5/5.

Ukázka z knihy: