RECENZE| Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

zdroj: web nakladatelství Jota

Název: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Autor: Ransom Riggs
Počet stran: 358
Vydavatel: Jota, 2012


Americký spisovatel Ransom Riggs prorazil do světa literatury právě tímto románem, který byl zároveň jeho prvotinou. Narodil se na farmě v Marylandu, kde chtěl zůstat a stát se farmářem. S rodiči se ale v pěti letech přestěhoval na Floridu a nyní žije v Los Angeles. Je to nejspíš dobře, protože kdoví, jestli by měl čas psát knihy, kdyby se stal farmářem. Točí krátké filmy, bloguje a píše eseje o cestování. Takový brouk Pytlík - práce všeho druhu.



Hlavním hrdinou příběhu je šestnáctiletý Jacob. Jako snad každý kluk jeho věku má rád různá dobrodružná vyprávění, která mu povídá jeho dědeček. Vypráví o tajemném sirotčinci na opuštěném ostrově, kde každý den svítí slunce a všichni jsou tam spokojení a šťastní. Obývají ho prý podivné děti, které jsou každé něčím zvláštní.

Jednoho dne zavolá Jacobovi dědeček a zdá se, že má potíže. Jako správný vnuk mu ihned běží pomoci, ale přijde pozdě a nalezne dědečka mrtvého. Otřese to celým jeho světem a uzavře se do sebe. Začne navštěvovat psychiatra a po domluvě s ním odjíždí  s otcem na prázdniny do Walesu, kde se má nacházet tajuplný ostrov se sirotčincem. Ostrov je malý, nachází se zde pouze malé městečko a jeden hotel. Navíc tu po desáté hodině přestává fungovat elektřina. Jacobův otec fascinovaný ptáky lítá celý den po ostrově a provádí výzkum a Jacob touží rozluštit záhadu sirotčince.

Sirotčinec tedy najde, ale je zchátralý, vybombardovaný a rozhodně to nevypadá, že by v něm někdo bydlel. Natož děti. Ale zdá se tu být možnost, že děti pořád žijí a že dědečkovi příběhy možná nebyly smyšlené...

Na Sirotčinec jsem se hrozně těšila. Vážně. Fascinovala mě jeho obálka, levitující holčička na ní a celkové to
tajemno, které z ní sálalo. Knížka je opravdu nádherně graficky zpracovaná. Stačí ji otevřít a ohromí vás. Jednotlivé kapitoly jsou krásně upravené a nemyslím si, že bych takhle krásnou knížku měla kdy v ruce. K tomu fotografie protkané celým příběhem, které slibují děs a hrůzu. Když jsem si knížku jen tak prolistovala, u některých jsem se zastavila a prohlížela si je (vy to nedělejte!) a musím přiznat, že některé opravdu byly aspoň trochu strašidelné.

Těšila jsem se, že se budu bát tak, až se mi nebude chtít vystrčit z pod peřiny ani palec u nohy. To bohužel nepřišlo... Po příjezdu na ostrov to chvílemi bylo trochu strašidelné, ale druhá polovina knihy mě nenadchla. Vůbec jsem nečekala, že se z toho stane to, co se z toho stalo. Možná jsem očekávala jiný příběh a proto jsem z toho opravdového byla trochu zklamaná. Neříkám, že se mi to nelíbilo. Jen to bylo...jiné. Tak trochu sci-fi. A já čekala horor.

Nicméně kniha byla velmi čtivá, děj nikde neváznul a bylo to napínavé. Fotografie mi postupem času přišly míň a míň strašidelné, ale hezky doplňovaly příběh. Osobně mám staré fotky ráda, takže jsem nad každou strávila pár chvilek času a pořádně si ji prohlédla. Nebýt jich, tak ten příběh asi není tak oceňován, jak je. Někdy mi ale připadalo, že autor nutně chtěl nějakou fotografii začlenit do příběhu, ačkoliv se tam moc nehodila a celé mi to potom přišlo nepřirozené. Přes to všechno jsem ráda, že jsem knížku četla a bavila mě. Ráda si přečtu chystaný druhý díl.


Tak a teď ještě trailer ke knize, který mě osobně nalákal:

A moje konečné hodnocení této knihy je 4/5.

Jeannette