RECENZE| Modrý notýsek

Název: Modrý notýsek
Autor: Ilja Hurník
Počet stran: 128
Rok vydání: 2006
Nakladatelství: Akropolis



Spisovatel Ilja Hurník pocítil jednoho krásného dne znepokojení. Vyšly jeho paměti, pod názvem Závěrečná zpráva, a vzpomněl mnohokrát potvrzené pravdy, že kdo vydá své paměti, už nenapíše nic. Není však jen spisovatelem, ale především hudebním skladatelem a klavíristou. A jako klavírista si pomyslí: správný koncert vrcholí parádním finále, ale pak se sluší ještě přídavek. Sebere něco svých povídek, ty vydá pod názvem Zelený notýsek. Avšak jeho čtenářům se to zdá málo a vyprosí si pokračování, prý druhý notýsek, třeba modrý. Potěšen tímto aplausem tedy vydává i Modrý notýsek, jak si ho jeho čtenářstvo dopředu pojmenovalo. Sice k němu nenapsal žádnou anotaci, já se s tím tedy popral parafrázováním předmluvy, snad mi to tedy mistr odpustí.

Zajímavý je i způsob, jakým se mi tato knížečka dostala do rukou. Totiž – sdílím pokoj s bratrem, oba hrajeme na kytary, já většinou neuměle akusticky, on zas elektricky a jak se sluší na rockera, hlavně pořádně nahlas. A tu se jednou vrátím domů, a na mém stole leží právě Modrý notýsek, prý od naší skoro stoleté sousedky, „pro ty dva chlapce, kteří tu tak krásně hrajou na klavír“. Nevím, jestli mi to má lichotit, ale po přečtení jsem usoudil, že ano.

Je to malinká knížečka. Stránkami jsem projel za večer a část druhého dne, a to čtu pomalu. Sestává z autorových povídek, které možná někomu přijdou zvláštní, pan Hurník má totiž takový rozkošný způsob uvažování, a plno z těch povídek je z jeho života. Zároveň tyto povídky jsou neobyčejně krátké, abych byl přesný, tak nejkratší z nich má 11 řádků, kousek přes třetinu stránky. To celé v malebném obalu, a tudíž celá ta kniha působí stejně malebně, uvolněně a pohodově.

To se ví, nečekejme drama, v takovéto podobě by ani napsat nešlo, hledáte – li ale klidné počtení na dovolenou, a snad vás i osloví, že je autor trošičku starosvětský a vzpomíná na to krásné, co se mu přihodilo třeba těsně po válce, nebo pár let později, nebo stejně idylicky plní strány svou fantazií. A co se dnes málokdy vidí, že ač autor píše klidně a bez patosu, přesto píše inteligentně a tato kniha se nádherně čte. Čtyři knížky za krásné letní počtení na chatě na houpačce.