RECENZE| Kostičas

| | |

Název: Kostičas
Autor: Samantha Shannon
Překladatel: Lenka Kapsová
Počet stran: 450
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Host

Kostičas nás zavede do Londýna roku 2059. Vládne zde Scion, režim, který chce zabránit výskytu jasnovidců. Paige Mahoneyová je jednou z těchto nepřirozených, kteří musí žít v úkrytu před Scionem, jinak si koledují o vězení, mučení či veřejnou popravu. Paige pracuje pro jednu ze zločineckých organizací, které se vyskytují v londýnském podsvětí. Typově je krajinochodkyně, což je jasnovidec, který dokáže proniknout do mysli ostatních. Každý den se musí bát o svůj život, až je jednou skutečně unesena a převezena do Oxfordu, o kterém si všichni mysleli, že neexistuje. Zde se stává otrokyní krásného, ale nebezpečného Refájce, což jsou bytosti, které se lidem podobají vzhledově, ale postrádají jakékoliv emoce.

Knížka na první pohled upoutá vzhledově. Mám ráda nepřeplácané, jednoduché obaly (nebo v tomto případě přímo desky knihy), které upoutají pozornost a donutí vás si knihu vzít do ruky. Povrch knihy je z úžasného materiálu, a jestliže jste doteď neměli úchylku na osahávání knih, u této knihy jí mít začnete. Hned po otevření knihy na vás čeká mapka Oxfordu, neboli Prvního Šeolu, kterou oceňuji já, protože jsem blázen do map v knihách a taktéž dávám bonusový bod za látkovou záložku a krásné začátky kapitol. Podtrženo sečteno, vzhledově je kniha provedena moc krásně a za to u mě nakladatelství Host získává malé bezvýznamné plus.

Paige je devatenáctiletá slečna, která si toho v životě už dost protrpěla. Díky tomu se stává silnou hlavní postavou, která si jde tvrdohlavě za svým cílem. V tomto světě si lidé jako Paige těžko hledají přátele, ale ona má to štěstí, že má kolem sebe lidi, co jí mají rádi. Na první pohled se mi zdála jako člověk, který si nikoho nepouští k tělu, ale pro přátele a rodinu by udělala vše, což je mi opravdu sympatické. Jako postava je Paige uvěřitelná, má svoje světlé a temné stránky a vůbec to není nepřemožitelná hrdinka, ale obyčejná holka z masa a kostí, které někdo klidně může dát pěkně do nosu. Velmi se mi líbí budování důvěry, které je v knize popsáno realisticky, protože důvěra se přes noc neobjeví, ale musí se jí dát dostatek času.

Během snů nás Paige bere do svých vzpomínek, díky nimž můžeme být přítomni u jejích nejdůležitějších životních událostí a dokázat ji pochopit daleko lépe, než pouze sledováním její přítomnosti. Je pravda, že jsem ke konci knihy občas nemohla pochopit, že má tendenci neustále pomáhat ostatním, i když sotva stojí na nohou, ale každý má svou povahu a k té její nepatří ani špetka sobeckosti.

Množství vedlejších postav vůbec nebylo na škodu, hlavně pokud je autorka umí odlišovat tak, že jste neměli problém se v nich orientovat. Každá postava byla jiná, měla svá přání a touhy a různé charakteristické rysy, díky kterým jste je bez problémů poznávali a díky čemuž se ze všech stali dokonale uvěřitelné bytosti.

Svět, který nám autorka představila, je detailně promyšlen a velmi mu lichotí prostředí Londýna a starého Oxfordu. Ze začátku se vám možná bude zdát nových pojmů až moc a budete se ztrácet (v případě nejvyšší
potřeby je vzadu v knize slovníček pojmů), ale jakmile překonáte první nesnáze a s celým světem se seznámíte, nebudou vám činit žádné potíže. Mně teda jeden pojem potíže dělal, ale ne v tom smyslu, že bych mu nerozuměla, ale spíš to, že jsem ho nemohla vystát. Kočena. Pardon, ale tohle slovo je děsné, jen ho vidím, už mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Díky bohu, že v druhé polovině knihy nebylo už tolik zmiňované. Jinak se mi nové pojmy líbily a taktéž musím zatleskat za novou rasu Refájců. Je vidět, že si dala autorka práci s vymýšlením tohoto světa a nedivím se jí, že ho nechce po jedné knize opouštět.

Kniha byla čtivá, i když se musím přiznat, že pro mě ta pravá čtivost nastala asi až v polovině knihy. Nevím jestli to bylo tím, že jsem se nemohla dostat do těch pojmů a pořád jsem tápala, co že je to vlastně za svět a kdo že to ta Paige je, nebo jestli mě to tolik nebavilo. Každopádně za polovinou jsem knihu nemohla odložit z ruky a musela jí přečíst téměř na posezení. Nedostatkem napětí kniha rozhodně netrpí, neustále se tam něco děje a sotva si stihnete oddychnout, jdete znovu do akce. Konec je akční, napínavý a autorka si zde připravila základnu pro pokračování příběhu.

Celkově bych knihu hodnotila kladně, četla se mi dobře a potom, co se mi všechno v hlavě pospojovalo a konečně jsem začala pořádně chápat o co jde, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Nechybělo napětí, akce a líbil se mi nový svět. Až na pár malých výjimek jsem byla spokojená a knížku určitě doporučuji dál a těším se na další díly. Dávám 4 bichličky z 5.



Ukázka z knihy:






3 komentářů:

Bastera řekl(a)...

Parádní recenze, taky se mi líbila hlavně druhá půlka a to protože tam pak už začala vysvětlovat různé aury a pojmy, takže se to začalo spojovat :) A kočena mi taky tahala uši :)

MooX řekl(a)...

Moc hezky sepsaná recenze. Já Kostičas právě čtu a ke druhé půlce se teprve blížím, tak jsem zvědavá. :) Svět, který autorka vymyslela je úžasný, ale ze začátku mi dala fakt zabrat, abych se do toho dostala vůbec to tak nějak pochopila. :D Jo, kočena, to je fakt něco. :D

Jeannette řekl(a)...

Děkuju holky! :) Koukám, že kočena je všeobecně oblíbené slovo :D
Možná autorka měla s tím spojováním všeho začít trochu dřív. Nevím, jak by to pak zapadlo do příběhu, ale rozhodně bych si tu knížku užívala víc a dřív, kdybych všechno chápala od začátku. Ale další díly budou lepší, když už základy známe :)

Okomentovat